Články – Miloslav kardinál Vlk:

Bulvární tisk jako Blesk a Týden zásadně nečtu, protože si nechci nechat otravovat svou duši pokleslými mediálními pomyjemi. Před několika dny mě však přátelé přiměli, abych si přečetl článek v revue "Týden" o Hnutí fokoláre. Na titulní straně týdeníku byl nadepsán "Zednáři v české politice" a na str. 14 byl titul "Zednáři v českém parlamentu".

Když čtu poslední diskuse na stránkách Parlamentních listů nad „kauzou“ „Halíkovo kněžství“, nacházím v metodě a argumentaci odpůrců věrohodnosti jeho svěcení i pravosti onoho potvrzení o vysvěcení jasné známky, že tento kruh „popíračů“ se rekrutuje z řad konservativních a fundamentalistických extremistů, kteří se před několika léty aktivizovali jako sympatizanti lefebvristů, jako odpůrci některých dokumentů II. Vatikánského koncilu a směřovali za Marcellem Lefebvrem a jeho následníky ke schizmatu v církvi.

Když jsem byl jako dítě, rád jsem se svými sourozenci poslouchal pohádky. Stále jsme „mámili“ od našeho dědy, aby nám něco vyprávěl. A nevadilo nám, že často vyprávěl stejné pohádky, i když trochu jinými slovy. Zdá se mi, že všechny pohádky mají nějakou přitažlivost a že si je i dospělí posluchači rádi znovu a znovu poslechnou. Nemyslím teď na pohádky o Hloupém Honzovi, nebo o Červené karkulce, ale novinářské „pohádky“ o církevních restitucích.

Když jsem byl jako dítě, rád jsem se svými sourozenci poslouchal pohádky. Stále jsme „mámili“ od našeho dědy, aby nám něco vyprávěl. A nevadilo nám, že často vyprávěl stejné pohádky, i když trochu jinými slovy. Zdá se mi, že všechny pohádky mají nějakou přitažlivost a že si je i dospělí posluchači rádi znovu a znovu poslechnou. Nemyslím teď na pohádky o Hloupém Honzovi, nebo o Červené karkulce, ale novinářské „pohádky“ o církevních restitucích.