Christnet.eu už 25 let přináší nezávislý a ekumenický pohled na víru, církev a společnost. Bez paywallů a bez závislosti na jakékoli instituci. Takových míst mnoho není. Fungujeme díky čtenářům, kteří se rozhodli přispět. Váš pravidelný příspěvek nám pomůže pokračovat.
Používáme cookies. Nezbytné cookies zajišťují chod webu. Bez vašeho souhlasu
měříme návštěvnost jen anonymně a bez cookies. S vaším souhlasem navíc použijeme
podrobnější analytické nástroje, které nám pomáhají web zlepšovat.
Více v zásadách ochrany osobních údajů.
Jednoho dne přistoupil k Ježíšovi znalec zákona, aby se ho zeptal, které přikázání je v zákoně největší. Ježíš mu odpověděl slovy Zákona: „Slyš Izraeli: Hospodin, tvůj Bůh je jediný Pán. Proto miluj Pána, svého Boha, celým svým srdcem, celou svou duší, celou svou myslí a celou svou silou‘, což se stalo „prvním z přikázání“. Ježíš však hned dodává druhé přikázání, které je mu podobné a zní: ‚Miluj svého bližního jako sám sebe.‘
„Já jsem pravý vinný kmen a můj Otec je vinař. Každou ratolest na mně, která nenese ovoce, odřezává a každou, která nese ovoce, čistí, aby nesla ovoce ještě více“.Ježíš často ve svém učení vychází z věcí, které jsou jeho posluchačům blízké a které měli všichni před očima. Tentokrát k nám promlouvá obrazem ratolestí a vinného kmene. Zůstane-li ratolest dlouho bez prořezání, kmen zpustne a dává jen listí a plané hrozny.Totéž se děje i v našem životě. Život znamená volbu a volit znamená zříkat se.
Čtvrtá neděle velikonoční se nazývá „nedělí dobrého Pastýře“. Abychom pochopili význam, jaký v Bibli zaujímá téma pastýře, je třeba nechat se vést dějinami. Dnešní beduíni v poušti nám dávají alespoň jakousi představu, jak kdysi vypadal život izraelských kmenů. Vztah pastýře a stádce není v této společnosti pouze rázu ekonomického, to znamená založený na zisku. Mezi pastýřem a stádcem se rozvíjí téměř osobní vztah. .. Dnešní člověk s pohrdáním odmítá roli ovce a ideu stádce, ale neuvědomuje si, že se právě v jeho středu nachází. Jen pohleďte, jak se odvíjí život davu ve velkých moderních městech: je to smutný obraz stádce, které se společně žene v jednom proudu...
Poslední srpnovou sobotu letošního roku se na zahradě u Smyčků v Semaníně konal Ekumenický den se společnou modlitbou, kterou jsme z nedostatku fantazie nazvali „Bohoslužba podle žen“. Snad se nám časem podaří vymyslet příhodnější název nebo ani žádné genderové označení nebude třeba. Jde o bohoslužbu s účastí členů různých církví, v jejíž přípravě mají přednostní místo ženy. 
V prvních minutách nastal chaos a šok, pak se rozhostilo hluboké ticho. Václav ležel u dveří kostela, družiníci se rozprchli a Boleslav se psychicky zhroutil. Staroslověnská legenda říká, že „zůstal jako bez duše“, „stál jako zkamenělý“, „nemohl mluvit“, „zachvátil ho strach.“ Jednalo se o posttraumatickou paralýzu – typickou reakci člověka, který neunesl vlastní čin.