Články – Zuzana Kůrová:
Portréty a rozhovory
Po Sydney mi nedělá takový problém mluvit o Bohu
Zuzana Kůrová / 27. 8. 2008
Jana Štěpančíková se letos měla možnost zúčastnit Světových dnů mládeže. Přijela nadšená a nabitá energií,a tak jsem se rozhodly, že pro vás uděláme krátký rozhovor, ve kterém se vám alespoň pokusí dění v Sydney přiblížit. Jana studuje estetiku na Masarykově univerzitě v Brně. Ráda čte, baví se, tancuje, zabývá se uměním, především barokní malbou a secesí, ráda by cestovala víc, než se jí zatím dařilo. V plánu má procestovat na vlastní pěst Španělsko, dostat se do Antverp a samozřejmě do Egypta. Článek k zamyšlení
Proč se necháváme střílet?
Zuzana Kůrová / 12. 6. 2008
"Člověk v této společnosti je čím dál osamělejší.“ Tuto větu čteme čím dál častěji a pohovky u psychologů se plní čím dál více zoufalejšími lidmi. Kam až je člověk ochotný zajít, aby ho okolí zaregistrovalo? Co vůbec způsobuje takovou osamocenost a bezvýchodnost? Dnes? V době neomezených možností a především svobody jednání? V dnešní době, ve které se soustředí lidé na sebe a na to, aby podali co nejlepší výkony.Článek k zamyšlení
Proč se necháváme střílet?
Zuzana Kůrová / 12. 6. 2008Článek k zamyšlení
Proč se necháváme střílet?
Zuzana Kůrová / 12. 6. 2008Článek k zamyšlení
Dobrovolné ukřižování - pýcha, nebo pokora?
Zuzana Kůrová / 21. 3. 2008
Z tohoto aktu se stává dobrý byznys a vítané zpestření postních dnů obyvatel severních oblastí Filipínského souostroví. Sténání trpících doprovází rocková hudba, a prodavači párků a sodovek v těchto dnech hodně utrží. Církev tento extremismus kritizuje. Má k tomu dobrý důvod? Asi ano. Každoročně se několik Filipínců nechá dobrovolně ukřižovat. Nejinak tomu bude i letos. Přejít na stránku:
Poslední srpnovou sobotu letošního roku se na zahradě u Smyčků v Semaníně konal Ekumenický den se společnou modlitbou, kterou jsme z nedostatku fantazie nazvali „Bohoslužba podle žen“. Snad se nám časem podaří vymyslet příhodnější název nebo ani žádné genderové označení nebude třeba. Jde o bohoslužbu s účastí členů různých církví, v jejíž přípravě mají přednostní místo ženy. 
V prvních minutách nastal chaos a šok, pak se rozhostilo hluboké ticho. Václav ležel u dveří kostela, družiníci se rozprchli a Boleslav se psychicky zhroutil. Staroslověnská legenda říká, že „zůstal jako bez duše“, „stál jako zkamenělý“, „nemohl mluvit“, „zachvátil ho strach.“ Jednalo se o posttraumatickou paralýzu – typickou reakci člověka, který neunesl vlastní čin.