Prostor nemocnice byl a bude vždy místem, kde člověk vstupuje do „mezní situace“. Každý pacient je konfrontován se svou bolestí, konečností a je vystaven nějaké krizové situaci. Celý zdravotnický systém stál na výkonech a „magických“ kódech pro pojišťovnu. Začínalo to být takové, že někteří pacienti byli „uléčeni“ k smrti bez skutečné kvality života. Do tohoto „přehřívání“ či „globálního oteplování“ nemocnic vstoupil koronavirus.