Články – Michal Kaplánek:

Tak jako moderní doba byla výzvou pro církev, která již od doby osvícenství bojuje o své místo v postupně se sekularizující společnosti, je moderní univerzita s převládajícím novopozitivistickým pojetím vědy výzvou pro teologii, kterou mnozí naši současníci ani za vědu nepovažují. Je proto možné, aby teologie byla v akademickém světě relevantní a znovu uznávaná jako věda, jako součást lidského poznání a uvažování? Jaké k tomu vedou cesty?

V posledních několika letech jsme měli možnost sledovat dva synodální procesy, které probíhaly nezávisle na sobě, a přece můžeme v jejich závěrech najít styčné body. Pokud nás zajímají rozdíly přístupů a chápání těchto témat u nás a v Německu, najdeme odlišnosti zejména ve čtyřech dimenzích: motivy pro konfrontaci s těmito tématy, předpoklady a paradigmata přístupu, šíře a hloubka analýzy a sebevědomí Božího lidu.

Katolická církev na druhém vatikánském koncilu znovuobjevila mimo jiné tradiční hodnoty také hodnotu synodality. O Synodální cestě německé katolické církve hovoříme s prof. Julií Knopovou, profesorkou dogmatiky z Katolické teologické fakulty Univerzity Erfurt.

Za posledních třicet let rapidně poklesl zájem mladých mužů o kněžské povolání. Bezprostředně po znovunabytí náboženské svobody po roce 1989 sice do seminářů přišly desítky nadšených lidí, kteří se chtěli stát katolickými kněžími, a to i navzdory požadavku celibátu. V novém miléniu zájem o duchovní povolání klesl natolik, že nedostatek svěcených služebníků je pro nás tak velkým problémem, že ohrožuje samotné každodenní fungování církve.