Christnet.eu už 25 let přináší nezávislý a ekumenický pohled na víru, církev a společnost. Bez paywallů a bez závislosti na jakékoli instituci. Takových míst mnoho není. Fungujeme díky čtenářům, kteří se rozhodli přispět. Váš pravidelný příspěvek nám pomůže pokračovat.
Používáme cookies. Nezbytné cookies zajišťují chod webu. Bez vašeho souhlasu
měříme návštěvnost jen anonymně a bez cookies. S vaším souhlasem navíc použijeme
podrobnější analytické nástroje, které nám pomáhají web zlepšovat.
Více v zásadách ochrany osobních údajů.
Ve světě vidíme rozzářené tváře apoštolů umělé inteligence žhoucí nadějí, že přichází nová epocha nevídaného rozvoje lidstva. Jenže víra v gigantický technologický rozmach umělé inteligence (AI), která prý už zítra vytvoří autonomní lidské vědomí a nejpozději za rok či dva totální vědomí božské, jež spasí tento svět jakoby en passant, vzala poněkud za své. Tolik snad na úvod k první encyklice papeže Lva XIV. Magnifica humanitas, jejíž autoři se podívali na fenomén AI pod drobnohledem.
Nevidím to v jiném kulturním a civilizačním prostoru tak silně jako v Česku a sám sebe se ptám: Proč a co k tomu lidi vede? V politicky a názorově zdevastované zemi, kde církve hrají minimální roli, rozděleny do několika málo klanů, rodin a part, a kde se občané dívají na existenci církví asi jako na existenci nějaké románové divnozemě, mi to přijde přinejmenším zvláštní.