Ve čtvrtek 1.6. schválily země EU připojení k Istanbulské úmluvě, tedy Úmluvě Rady Evropy o prevenci a potírání násilí vůči ženám a domácího násilí. Proti byly Slovensko, Maďarsko, Polsko a Bulharsko, Česká republika se jako jediná země zdržela. Ratifikaci bude vláda projednávat nejspíš 14.6. O Istanbulské úmluvě bylo napsáno víc než dost. Pojďme si jen připomenout ty nejdůležitější a nejčastější výtky proti její ratifikaci.

V uplynulých týdnech přinesl deník Alarm sérii reportáží o duchovním a sexuálním zneužívání v katolické církvi. Texty Apoleny Rychlíkové otvírají minimálně tři důležitá témata. Jednak upozorňují, že sexuální a duchovní násilí není pouze záležitostí kněží, dále ukazují, jak moc je zneužívání prostoupeno různými sférami katolické církve a konečně texty definují, jak vypadá duchovní zneužívání.

Tak jako každý rok se i letos uskutečnil Národní pochod pro život a rodinu, který pořádá organizace Hnutí pro život, jež si vzala za cíl vrátit respekt k nenarozenému životu a obnovovat ve společnosti kulturu života. Jsou body, které Hnutí pro život akcentuje a s nimiž je nutné souhlasit. Když se ale podíváme na argumentaci členů a sympatizantů Hnutí pro život, bohužel musíme nabýt dojmu, že o (ne)narozený život tady jde až v poslední řadě.     

Asi v osmi letech jsem začala jezdit na katolické tábory, které pořádalo jedno společenství. Když mi bylo asi čtrnáct let, zapojila jsem se do jeho fungování a do přípravy programů pro děti. Společenství se obvykle konalo v domě u jedné mladé rodiny. Bydlel tam s nimi i dědeček.  Když mi bylo zhruba šestnáct let, velmi si mě oblíbil (podle jeho dcery jsem mu připomínala zesnulou manželku).