Články – Václav Umlauf:

Praktická víra

Notorický příchod Páně

Václav Umlauf / 29. 11. 2002

Liturgické období adventu, neboli příchodu Páně, nepostrádá nádech komičnosti. Soudce přijde podle Bible jen jednou a nečekaně, zatímco advent máme podle církve každý rok a zcela programově. Výrobci a konzumenti jsou čilejší než děti světla. Připravují se na vánoční tanec plných tašek a prázdných peněženek alespoň v půlročním předstihu. Věřící si zatím spokojeně pochrupují v církevním mezidobí, které spadne do každoročního horečného očekávání konce světa.

Praktická víra

Drama božské komedie

Václav Umlauf / 22. 11. 2002

Italský básník Dante Alighieri označil své literární putování do křesťanského záhrobí za „Komedii“. Smysl podivného názvu se dozvídáme z dochovaného dopisu adresovaného příteli s rozvláčným jménem Cangrande della Scala. Antická komedie prý začíná špatně, ale končí dobře. Ani geniální tvůrce z Florencie nezačal své putování v nebeské slávě, nýbrž v pekelných plamenech.

Praktická víra

Podobenství o svěřených hřivnách

Václav Umlauf / 15. 11. 2002

V životě se můžeme a máme postavit na vlastní nohy, ale nikoliv na vlastní spravedlnost. Takový pokus musí nutně ztroskotat, nejen u prvních lidí, ale i u všech jejich následovníků. Konečné slovo o naší existenci vnese do života onu definitivní míru, kterou máme na zemi naplňovat zde a nyní. A čím více jsme dostali, tím více máme odevzdat.

Článek měsíce

Ekumenický den v Semaníně

Pavla Holíková / 13. 9. 2026

Ekumenický den v Semaníně

Poslední srpnovou sobotu letošního roku se na zahradě u Smyčků v Semaníně konal Ekumenický den se společnou modlitbou, kterou jsme z nedostatku fantazie nazvali „Bohoslužba podle žen“. Snad se nám časem podaří vymyslet příhodnější název nebo ani žádné genderové označení nebude třeba. Jde o bohoslužbu s účastí členů různých církví, v jejíž přípravě mají přednostní místo ženy.

K zamyšlení

Co činíš, bratře

Lenka Kateřina Tetivová / 28. 9. 2026

Co činíš, bratře

V prvních minutách nastal chaos a šok, pak se rozhostilo hluboké ticho. Václav ležel u dveří kostela, družiníci se rozprchli a Boleslav se psychicky zhroutil. Staroslověnská legenda říká, že „zůstal jako bez duše“, „stál jako zkamenělý“, „nemohl mluvit“, „zachvátil ho strach.“ Jednalo se o posttraumatickou paralýzu – typickou reakci člověka, který neunesl vlastní čin.