Ve čtvrtek zemřel v domácím prostředí ve věku 80 let jeden z nejaktivnějších a nejodvážnějších biskupů skryté církve Fridolín Zahradník. Přiblížit osobnost Fridolína Zahradníka s mnoha vrstvami činností není jednoduché. Aniž bych si dělal nárok na úplnost, popisuji pár osobních vzpomínek.

Když jsem letos zjistil, že nás naši biskupové zvou na Národní eucharistický kongres (NEK), vzbudilo to ve mně očekávání. V našem městě je činných několik křesťanských církví. Napsal jsem proto příslušným farářům, kazatelkám či pastorům o tom, že naši biskupové pořádají NEK. A také, že bych k eucharistickému tématu rád přispěl účastí celé své rodiny na jejich eucharistické hostině, pokud je taková účast římskokatolíků možná.

Na svůj komentář v rámci vysílání České televize jsem si připravoval faktografické podklady z mnoha zdrojů, mimo jiné i ty, které se týkaly velkého shromáždění našich věřících před osmdesáti lety, jež bylo spojeno také s velkou eucharistickou adorací.

Oceňuji klidný tón reakce pana kardinála Dominika Duky a čas, který jí při svém pracovním zatížení věnoval. Rovněž oceňuji, že přijal několik mých poznámek k televiznímu přenosu hlavní bohoslužby Národního eucharistického kongresu v Brně jako zamýšlený příspěvek k reflexi působení katolické církve v České republice a představil svůj pohled na věc. Nemám v úmyslu zabředat do nekonečné výměny názorů prostřednictvím médií, přesto si dovolím zareagovat.

Magazín Christnet přinesl 19. října článek evangelického teologa Martina Vaňáče s názvem „Několik poznámek k Národnímu eucharistickému kongresu“. Nepochybuji, že se snaží o seriozní zamyšlení, vždyť připomíná, že osobně se celé události neúčastnil. Chtěl bych použít některé jeho náměty spíš jako odrazový můstek k poznámkám vlastním, nejde tedy o polemiku, ale jakési glosování a pohled z dalšího úhlu.