„Uteč, Forreste, uteč, utíkej!“, volala Jenny na kluka, který ji miloval. Aniž by to tušila, změnila mu tím život. Běh nebyl jen možností, jak utéct před nepříjemnostmi. Malý chlapec si běh bez zdánlivě stanoveného cíle zamiloval. „Chtělo se mi běhat, zkrátka se mi chtělo.“ Najít ve svém životě věci, které dělám proto, že se mi chce, věci, jimiž nikomu neubližuji, ale naopak pomáhám, je velká milost.

Kdysi to napsal Jacques Loew  v knize Ježíš nazývaný Kristus. Ve Francii jde skupinka mladíků kolem kříže a jeden se podívá na tabulku nad Ježíšovou hlavou a čte: „I.N.R.I.“ „Tak se asi jmenoval,“ uvažuje. „I.N.R.I.“

Dnes je Bílá sobota. Připomínáme si Ježíšovu smrt. Na Velký pátek byl podle biblického příběhu ukřižován, zemřel a byl uložen do hrobu. Vzkříšen byl až třetí den, tedy v Neděli Zmrtvýchvstání. Ale co sobota? Je to takový smutně prázdný den. Ježíš je mrtev a jeho tělo leží v hrobě. Ti, kdo čekali po jeho ukřižování triumfální sestup z kříže, kdo věřili, že je skutečně Mesiáš, musejí být teď plni zklamání a beznaděje – vždyť on opravdu zemřel, opustil tento svět. Je pryč. Game over. Dokonáno jest.

Tak byl jsem dotázán na jedné pastorační návštěvě. Nebylo to poprvé. Stejně jako v ostatních případech jsem odpověděl: „ Je to problém. Ovšem největší problém, je hysterie, která kolem toho vládne a jak je toto téma zneužíváno.“

Vždycky se usměju, když si na ten příběh vzpomenu. Je mi důkazem, že jedině skrze lásku člověka k člověku se lze pouštět do různých teologických analogií o lásce Boha k nám, o naší lásce k Pánu. Zápletka té postní historie je jednoduchá.