Letošní postní doba nám přinesla ještě jednu naléhavou připomínku smrti, jejíž přítomnost nám zprostředkovaly kříže na Staroměstském náměstí. Kříže, které samy promluvily a odsunuly do pozadí všechno nejisté přešlapování. Dostaly jména a pozvaly ke vzpomínkám na zemřelé oběti covidu.    

Nebojte se, nebudu mluvit o domácích poměrech. Vedli jsme nedávno rozhovor o českém katolickém exilu v Itálii a při něm padla řeč i na problematiku všech možných rozvědek a agenturních sítí, které se o lidi přišlé zpoza železné opony zajímaly.

Celý svět se ocitl v situaci, kterou zatím nikdo nezažil. Proto jsou tu snahy zamýšlet se nad ní, jejími důvody, a především jejími vlivy na každého z nás osobně, na jednotlivé státy i na celosvětové společenství. Na koronakrizi je možné hledět z různých pohledů. Chci se pokusit o pohled teologický, protože ten by nám měl pomoci v celkové životní orientaci.

Popeleční středa r. 2020. Bazilika svaté Sabiny. Řím. Byl to zvláštní, nezapomenutelný den. Po setkání česko-římského teologa Karla Skalického s papežem Františkem zbyla jen hodina, abych se  převlékl a vydal zase na cestu.

Když najdeme něco, na co nemáme nárok, měli bychom se nejprve pokusit najít vlastníka. Poctivý nálezce se stává Božím andělem, protože anděl v řečtině znamená posel či pošťák. Andělé totiž nejsou jenom ty nehmotné a ne-pozemské bytosti, které si představujeme s křídly a polnicemi. Ale andělem se stává kdokoli, jakmile ho Hospodin pošle, aby vykonal jeho vůli a vybudoval část jeho království.