Seznamka
kardinál McElroy
Autor: https://sdcatholic.org/
Během liturgie u příležitosti 111. Světového dne migrantů a uprchlíků pronesl washingtonský arcibiskup Robert kardinál McElroy kázání, které obletělo celé Spojené státy. Přinášíme několik úryvků, přibližujících jinou, lidštější tvář dnešní Ameriky.
„Čelíme – jako národ i jako církev – bezprecedentnímu útoku na miliony přistěhovalců, mužů, žen a rodin, kteří žijí mezi námi. Naší první povinností jako církve je trvale, neochvějně, prorocky a soucitně přijímat přistěhovalce, kteří tak hluboce trpí kvůli útlaku, kterému čelí. Naše katolická komunita zde ve Washingtonu byla svědkem toho, jak mnoho lidí hluboké víry, integrity a soucitu bylo zatčeno a deportováno v rámci represí, které se rozpoutaly v naší zemi. Hluboká služba útěchy, spravedlnosti a podpory musí být v tuto chvíli charakteristickým znakem naší duchovní a pastorační péče, a děkuji všem farnostem, kněžím a náboženským vůdcům v naší komunitě, kteří se této služby ujali, z nichž mnozí jsou dnes přítomni.“
„Jsme svědky komplexního útoku vlády, jehož cílem je vyvolat strach a hrůzu mezi miliony mužů a žen, kteří svou přítomností v naší zemi pěstují právě ty náboženské, kulturní, komunitní a rodinné vazby, které jsou v tomto okamžiku v historii naší země nejnarušenější a nejcennější. Tento útok se snaží učinit život nelegálních přistěhovalců nesnesitelným. Rozděluje rodiny, odděluje truchlící matky od jejich dětí a otce od synů a dcer, kteří jsou středobodem jejich života. Jako vedlejší škodu přijímá strašlivé emocionální utrpení, které je uvaleno na děti, které se zde narodily, a nyní čelí strašlivé volbě mezi ztrátou rodičů a opuštěním jediné země, kterou kdy poznaly.“
„Katolická sociální nauka uvádí, že každý národ má právo účinně kontrolovat své hranice a zajišťovat bezpečnost. Úsilí o zabezpečení našich hranic a deportaci nelegálních přistěhovalců odsouzených za závažné trestné činy tedy představuje legitimní národní cíle. Naše vláda někdy tvrdí, že tyto cíle představují podstatu a rozsah jejích snah o prosazování imigračních zákonů, a pokud by to byla pravda, katolická nauka by proti tomu neměla žádné námitky. Ale realita, které čelíme zde v arcidiecézi Washington a v celé naší zemi, je zcela odlišná. Naše vláda se totiž – podle vlastního přiznání a podle bouřlivých represivních opatření, která zahájila – zapojila do komplexní kampaně, jejímž cílem je vykořenit miliony rodin a tvrdě pracujících mužů a žen, kteří přišli do naší země hledat lepší život a kteří zároveň přispívají k budování nejlepších prvků naší kultury a společnosti. Tato kampaň je založena na strachu a teroru, protože vláda ví, že nemůže uspět, pokud nepřinese nové dimenze strachu a teroru do života naší země. Její cíl je jednoduchý a jednotný: připravit nelegální přistěhovalce o jakýkoli skutečný klid v jejich životech, aby se v bídě sami deportovali.“
„Jaký je morální základ pro vládu, aby podnikla takovou komplexní kampaň strachu, vykořenila deset milionů lidí z jejich domovů a vyhnala je z naší země? Vláda říká, že odpověď je jednoduchá: porušili zákon, když vstoupili nebo se rozhodli zůstat ve Spojených státech. Dnešní evangelium však navrhuje zcela odlišné měřítko pro určení, zda deset milionů mužů, žen, dětí a rodin, které s námi žijí po desetiletí, má čelit teroru a vyhoštění: jsou to naši sousedé?“
„Podobenství o milosrdném Samaritánovi je nejvýznamnějším podobenstvím, které Ježíš předal pro formování našeho morálního života a našeho chápání pout společenství, obětavosti a přijetí v tomto světě. Nejvýraznějším prvkem podobenství není to, že Samaritán si všiml muže, který byl okraden, ani to, že byl ochoten se za něj obětovat, ani to, že riskoval vlastní život, když zastavil na velmi nebezpečném místě, aby zjistil, zda je potřeba pomoc. Ne, nejvýraznějším prvkem podobenství je to, že Samaritán byl ochoten odmítnout normy společnosti, které říkaly, že kvůli svému původu a postavení nemá žádnou povinnost vůči oběti, která byla Židem. Pronikavým postřehem Samaritána bylo to, že odmítl úzkoprsost zákona, protože pochopil, že oběť, kolem které procházel, byla jeho bližním a že jak Bůh, tak morální zákon ho zavazovaly, aby s ním zacházel jako s bližním.“
„Stejným způsobem je pro nás jako věřící a občany naší povinností vůči ženám a mužům bez dokladů ptát se sami sebe: Jsou skutečně našimi bližními? Je matka, která se ve všech aspektech svého života obětuje, aby s péčí vychovala děti, které budou žít správně a produktivně, naší bližní? Je muž, který je deportován navzdory tomu, že má tři syny sloužící v námořnictvu, kvůli hodnotám, které jim vštípil, naším bližním? Je žena, která pracuje jako pečovatelka o naše nemocné a staré rodiče, naším bližním? Je mladý dospělý, který sem přišel jako dítě a miluje tuto zemi jako jedinou, kterou kdy poznal, naším bližním? Je žena bez dokladů, která neúnavně přispívá do naší farnosti a stará se o kostel, naším bližním?“
„V dnešním evangeliu Ježíš požaduje, aby ústřední perspektiva, na jejímž základě musíme posoudit morální legitimitu kampaně strachu a deportací, vycházela z pout společenství, která nás spojují jako sousedy, a ne z otázky, zda někdy v minulosti jednotlivci porušili zákon tím, že vstoupili nebo zůstali ve Spojených státech. Právě tento pohled musí utvářet náš postoj a jednání jakožto lidí víry. Jako církev musíme pokojně solidárně stát po boku mužů a žen bez dokladů, jejichž životy jsou narušovány vládní kampaní strachu a teroru. Odvaha a obětavost musí být charakteristickým znakem našich činů v tomto okamžiku historického a záměrného utrpení.“
„Ježíšova otázka na konci evangelia připouští pouze jedinou reakci: Stát se bližním mužů a žen bez dokladů v našem středu. Můžeme říct pouze jediné: Jsou mými bližními, Pane, protože jsem v nich uviděl Tvou tvář.“
Přeložil Josef Beránek, vydáno ve spolupráci s časopisem Universum.
