Křesťanský humor
Z nebe ještě žádný učený nespad. S kazatelnou je to horší.
Ignác Pospíšil, Jiří Baroš , Jiří Baroš / 8. 11. 2008Areopag
Proč KDU-ČSL propadla, aneb Proboha, probuďte se!!
Ignác Pospíšil, Jiří Baroš , Jiří Baroš / 20. 10. 2008Portréty a rozhovory
Pius XII.
Ignác Pospíšil, Jiří Baroš , Jiří Baroš / 9. 10. 2008Křesťanský humor
Je třeba zabít zlého faráře, aneb Český Fulgum
Ignác Pospíšil, Jiří Baroš , Jiří Baroš / 27. 9. 2008Portréty a rozhovory
Příšeří naděje
Ignác Pospíšil, Jiří Baroš , Jiří Baroš / 22. 9. 2008Přejít na stránku:
Článek měsíce
Antikrist Petera Thiela
Martin Bedřich / 5. 10. 2025Interrupce? Křesťanství říká ne.
Ignác Pospíšil / AreopagSolženicyn – kritik Východu i Západu
Ignác Pospíšil / LidéHrdinové Varšavského povstání
Ignác Pospíšil / LidéLegendární Jolanta, zachránkyně židovských dětí
Ignác Pospíšil / Praktická víraSvětla v temnotách 3: Ženy Żegoty
Ignác Pospíšil / Portréty a rozhovorySvětla v temnotách 2: Polsko a holokaust
Ignác Pospíšil / Praktická víraSvětla v temnotách
Ignác Pospíšil / Portréty a rozhovoryBankovní spojení
Podpořte nás přes transparentní účet bez poplatků: 2900316130/2010
Rubriky
- Církev a svět
- České církve
- Křesťanství v zahraničí
- Portréty a rozhovory
- Na pravou míru
- Křesťanský humor
- Teologie a duchovní texty
- Článek k zamyšlení
- Komerční prezentace
- Historie
- Archivní rubriky
- Články dle autorů

Seznamka
„Aniž se čímkoliv sebeméně provinily a výhradně pouze z prostého faktu své národnosti anebo rasy, byly statisíce osob odsouzeny k smrti anebo postupnému vyhlazování.“ (Pius XII., 1941)
Až do té doby bylo vše v nejlepším pořádku. Paní uvařila kafe a kromě zákusku k němu přidala náhle i nečekané oznámení:
Byla takový malý blonďatý modrooký andílek. Tak pět, šest let. Našli ji u vrat sirotčince, nemluvnou a bez dokladů, jako mnohé jiné v té době. Mezi dětmi trochu rozvázala, občas i skotačila, i když ne zas tak často. A v jejím hlase bylo něco divného, jakýsi zvláštní tón, hluboko skrytý a téměř nepostřehnutelný. Vzala si ji stranou a zeptala se jí na jméno a rodiče. Děvčátko zbledlo. Roztřáslo se a zavrtělo hlavou. „Ale no tak, pověz mi to...“, usmála se řeholnice. „Já nemůžu“, popotáhla dívenka. „Maminka mi to zakázala. Nikomu to nesmím říct.“ Sestra Faustyna se na ni pozorně podívala. Už věděla. Pevně ji objala. Pohladila a políbila na čelo. „Dobře, broučku, velmi dobře“, zašeptala. „Tvoje maminka měla pravdu. Nikomu to nesmíš říct.“ 