Autoři záznamu vyprávění Jiřího Reinsberga jsou: Ludmila Dědková, Jan Kirschner, Jiří Hort

Brežněv v prášku
V životě musí být veselo i když třeba za komunistů bylo často ouzko, člověk nesmí ztratit humor. Jednou za mnou přišel nějakej pán s celou skupinou a říká: „Tady Vám představuji ředitelku leningradský televize. Jí se moc líbí vaše písničky. Mohla by si jednu vzít s sebou?“ A já povídám: „Klidně ať si ji vezme, ať si klidně vybere i další texty.“ A ona říká: „Ale no jo, jak se vám budu revanšovat?“ Tak jsem trochu zavtipkoval: „Víte co, přivezte mi Brežněva v prášku.“ No ona se nakonec začala chechtat.
Za rok přišel zase tenhle chlápek, co jako s nima chodil, a říká: „Pozdravuje Vás ředitelka z Leningradu a vzkazuje, že ten instant ještě není hotovej.“ Kdyby to prasklo, tak jsem seděl, jak blbej ...

Vandalové a chuligáni
Lidi jsou lidi. První reakce, když na něco nemůžete, tak se nasíříte. Když se nasíříte, tak je to projev slabosti. Pak ale chcete dát znát, že slabí nejste, a začnete do něčeho třískat. To je běžné, když má někdo mindrák - blbečkové či chuligáni, začnou kolem sebe mlátit.

To víte, že slovo chuligán pochází z ruštiny? V Nižným Novgorodě byla v 17. století rodina irských rváčů a ti se jmenovali Hooligenovi. A protože Rusové neuměli říkat „h“ tak jim říkali chuligáni.

Nebo takové slovo „vandal“ - to pojmenování vzniklo podle příslušníků jednoho germánského kmene, kteří se při stěhování národů dostali přes severní Afriku až do Říma a tak ho vyplenili, že označení vandal se zachovalo až po dnes.

Proč je Servít vůl?
Každý prázdný sud udělá velký rámus, plný sudy nedělají takový rambajs. Ty se kutálí. Tak je to i u lidí - ti prázdní si nahrazují nějaký mindrák. Tím pádem se musejí nějak zdůraznit. A tak třeba čmárají po zdech. Někdy je však to čmárání i poctivý. Může to být dokonce historická záležitost, jako ten nápis nedávno na Kampě: „Venca je vůl a ledy jdou.“ No to je přeci historická výpověď!

Já jsem takhle napsal v Miláně na tabuli na nádraží : Servít je vůl! Protože jsem tam čekal hodinu na informace, čekal jsem tam, kde měli být, a ony nebyly. Tak jsem se naštval, křída tam byla, psát se dalo, tak jsem si ulevil: „Servít je vůl!!!!!!!“, a šel jsem pryč (Nápisy „Servít je vůl“ v češtině se v 60-tých letech objevovaly všude na světě, zejména na pánských záchodcích. Byla to pomsta studentů pražské techniky svému profesorovi. Ten se jmenoval Servít a byl velice neoblíbený. K psaní se později přidali i další Češi, kteří již pana profesora neznali – pozn. editora).

Evangelium podle Reinsberga
Vždycky jsem se snažil brát život zvesela. To je nejlepší obrana proti šedivým obličejům a všelijakému chuligánství. Vždyť i Ježíš byl člověk s fantastickým humorem. Jako Bůh byl dokonale veselý, jako člověk taky. Když si přečtete důkladně evangelia, tak máte pocit, že Ježíš dusí plné božské veselí, aby to člověka nezabilo. My bychom to neunesli. Ale občas to pustí ven, třeba fór v Káni. Jak ti museli být s matkou sehraní. Ona měla oči všude, a přichází pomoci: „Hele, oni nemají víno“. Ježíš: „No a co?“ (To je typický hebrejský způsob, když se jich něco zeptáte, tak se zeptají na oplátku.) Ti dva museli spáchat tolik lumpáren, jak byli sehraní. Ježíš jde do kuchyně, uvidí kýble na mytí, řekne: „Nalejte do nich vodu, neste na stůl!“ Služebníci si říkají: „Vole to bude psina.“ No a pak museli prožít šok.

Jedna holčina je ve Francii v jedné komunitě a říkala, že na český vtip reagují Afričani chechtáním, až se za břicha popadají. Frantíci mu vůbec nerozumí a Poláci jsou z něho smutní. Každý národ má jiný humor.

Odlehčenost bytí na samém „lidském dně“
Jeden evangelický kazatel vyprovokoval putovní výstavu „Křesťanství ve vtipu“. Konečně bratři evangelíci pochopili, že by se člověk měl smát. Ale katolíci by to měli pochopit taky. Jsou takoví, co se chodí smát do sklepa, aby to nikdo neviděl.

Někteří evangelíci se nesmějí, protože jsou příliš vážní. A to proto, že nemají svátost smíření. Z toho důvodu, jestli jsou poctiví, tak se strašně drží a to je vyčerpávající. To máte jako pijáci z Norska a Irska, jedni jsou evangelíci, druzí katolíci. Irčané jsou hrozně bujní, protože vědí, že odpuštění vždycky dostanou, zatímco ti norští jsou smutní. Přitom nejsou od sebe geograficky tak daleko, ale chybí jim lehkost, odlehčenost člověka. Tu může mít člověk, když je až na dně. Židi mají proto tak skvělé vtipy, protože se v bytí dostali až na dno člověka, a tam zjistili, že jim nikdo nemůže nic udělat. V tom je projev svobody, až když se člověk dostane do extrému.

Skauting je rytířská záležitost
Může-li v dnešní době mladé lidi skauting zaujmout, aby se nestali těmi chuligány? Určitě! Skauting ale není léčidlo na blbce. Skauting je zvláštní věc. Je to více méně výběrová záležitost. Protože všechny ty prvky, které skauting uplatnil, může dělat kdokoliv, až na tu ideu věci. To ne! Můžete mít perfektní pionýry, můžou to být šikovní ochránci přírody, výborní přírodovědci, nebo skvělí sportovci, kteří se vyznají ve všech možných věcech.

To jsou všechno věci, které můžete lidem dodat. Můžou to být lidi, kteří se dostanou do docela slušný společnosti. Do takových těch „Rychlých šípů“. Tam, kde držej dohromady. Ale tohle je jiné. Jak je to v tom pořekadle? Skautem jednou skautem navždycky.

To se chytne jako nemoc. Tajemství toho je v tom rytířským. Máte spoustu takových lidí, kteří byli hloubaví a šikovní. Například Seton. Toho jsem poznal. Byl jsem jednou na jeho přednášce. Byl to hezký dědeček a měl bílé fousy. Uměl udělat jak houká sova a jak houká indián Cree, když dává signál. To bylo poslouchando! To bylo něco úžasného! Ale ten vyloženě evropský prvek, totiž toho dokonalého fair- play, toho rytířského ducha, to dává jen skauting.

Nakonec
Člověk o něco občas zakopl, ale hlavní bylo, že v sobě držel ideu věci, a že když bylo zapotřebí, dalo se to použít, protože smysl skautingu je vychovat člověka tak, aby byl v životě rovný a aby si dovedl pomoci.

K Tobě voláme,
tebe vroucně žádáme,
vypros věrnost svoji,
vypros sílu v boji,
svatý Jiří!

Otevři přírodu,
vypros v srdci pohodu,
v duši Boží milost,
čistotu a radost, svatý Jiří!

Pomoz nám příkladem,
vést lidi za pokladem,
lásky Krista Ježíše.

Seriál vycházel v Magazínu ChristNet.eu každý týden od 12. února podle knihy, kterou vydalo skautské nakladatelství Junák pod názvem "Moje archa úmluvy" (knihu je možné si ještě přes internet objednat na adrese http://www.skaut.cz/obchod/).

Předchozí díly:
Moje archa úmluvy IV. – po válce a za komunistů
Moje archa úmluvy III. - vojákem v Anglii
Moje archa úmluvy II. – štúdia v Itálii
Moje archa úmluvy I. – skautské mládí