obracíme se na Vás v tomto otevřeném dopisu s naléhavou žádostí, abyste se zasadil o vyrovnání římskokatolické církve a jejího kléru v České republice s působením v letech 1948-1989.
Ve dvacátém století naše církev obstála jako „sůl země“ a „světlo světa“ (Mt 5,13-16), a to hned dvakrát: za nacistické okupace a za komunistické totality. Svědectví řady biskupů, kněží, řeholníků, řeholnic, laiků, otců a matek rodin, které bylo mnohdy stvrzeno krví, vysoce převažuje nad počtem těch katolíků, kteří mlčeli nebo se i dali zlomit k aktivní spolupráci s ateistickým totalitním režimem. Pokud o tom mlčíme, stává se z nás všech – ať už jsme stáli na té či oné straně – jakási šedá zóna: nevěrohodná, odpudivá a zcela nepřitažlivá pro mladou generaci.
Východisko? Každý z nás by měl vydat co nejpravdivější svědectví o násilí a nátlaku, kterým musel čelit, ať už obstál či podlehl. Nejde o osobní hrdinství či selhání, jde o zrůdnost totalitních režimů, které by měly být pravdivě pojmenovány, aby se už nikdy nemohly opakovat.
Nechceme soudit, ale nemůžeme dál mlčet k tomu, že někteří naši biskupové a kněží, kteří podlehli nelidským tlakům, jsou dál vydíratelní a my všichni se spolu s nimi stáváme rukojmími skrytě působících struktur modifikované StB. Žádáme Vás, abyste jako primas český podnikl k tomuto zprůhlednění a vypořádání příslušné kroky.
Jsme si jisti, že to naši církev nepoškodí, ale naopak ozdraví a dodá jí nových sil a vzletu.
Voláme po pokání, odpuštění a smíření, abychom se opět stali důvěryhodnými svědky Toho, který je "cesta, pravda a život" (Jan 13,34).
Marie Rút Křížková - za všechny signatáře tohoto otevřeného dopisu, který byl osobně předán i s podpisovými archy kardinálu Vlkovi dne 30. června 2006.
Marie Rút Křížková byla aktivní disidentkou a katolickou aktivistkou, na počátku osmdesátých let mluvčí Charty 77
