Různé romány o Ježíšovi často velmi volně zacházejí s informacemi z evangelií. To samozřejmě mohou, ale musíme pak počítat s tím, že jsou to romány o někom jiném než o historickém Ježíši. To se týká též dnes tak populární otázky osudové ženy Ježíše. Úkolem náboženské psychologie je pochopit skutečné osoby a vlivy, které formovaly historického Ježíše.

Je to už strašně dávno, kdy jsem viděl astrofyzika doktora Jiřího Grygara poprvé naživo. Měl přednášku pro veřejnost v docela malé místnosti při františkánském kostele Panny Marie Sněžné v Praze. Ten, kdo ho znal z televizního pořadu Okna vesmíru dokořán či z jeho knih, nemohl odejít zklamaný.

Tři texty na odlišná témata, s nimiž jsem se v minulých dnech setkal na internetu, měly něco společného: objevil se v nich výraz teologie osvobození. Ani v jednom textu nebyla teologie osvobození hlavním tématem, a tedy tím, čemu by se čtenáři následně v diskusích věnovali. Přesto by mi připadalo škoda nevyužít možnosti zastavit se na chvíli u různých způsobů, jakými autoři textů s tímto u nás zatíženým pojmem pracovali.

Kterak se to stalo, že na Nový rok připadá svátek Obřezání Páně? Stalo se to díky podivuhodným dějinám křesťanského a občanského kalendáře. Narození Páně bylo starokřesťanskými učenci stanoveno na 25. prosince. Jakmile ale máte stanoveno toto datum, snadno stanovíte další, a to už zcela biblicky. Lukášovo evangelium praví: „Osmého dne, když přišel čas obřízky, mu dali jméno Ježíš, jak ho anděl pojmenoval před jeho početím.“

O Vánocích dochází ke srovnání mocností. Třídí se elity. Bezmocný a chorobný Herodes, kterému na každém prstu visí jedna legie bojovníků. A proti němu Všemohoucí mimino zabalené do plének, pomačkané od porodu, plačící po šoku zrození a pak spokojeně přisáté u maminčina prsu. Dochází tu ke srovnání mocností a sil.