Dokonáno jest“, je podle evangelisty Jana Ježíšovo poslední slovo. Ježíš jím vyhlašuje, že se splnilo všechno, o čem Bůh ve své lásce rozhodl, že se má stát k naší záchraně a k záchraně světa. Ježíš, který to vše dokonává, je „beránek Boží, který snímá hřích světa“ (Jan 1,29). Jeho smrt na kříži je obětí Bohu příjemnou a milou, obětí Bohem přijatou a obětí jednou provždy dostatečnou (Žd 10,8-10). Žádné další oběti už není třeba.

Dnešní lidé často vnímají sakrální a světskou oblast značně odděleně. V takové situaci nemá papež žádnou kvalifikaci k tomu, aby vstupoval do diskusí vědeckých. Sekulární společnost by mu ráda vykázala místo mezi filosofy a teology a tam ať si říká, co chce. Je to ale jen snaha o to, tuto diskusi zamést pod koberec.

Opět stojíme před svatým tajemstvím vánoc. Porozumíme mu? Uvede nás v úžas? Uslyšíme chvalozpěv nebeských zástupů a připojíme se k němu?  A naplní veliká radost naše srdce, naše dny sváteční i všední? Betlémským pastýřům poslal Pán na pomoc anděla. I nám ho posílá. Bez jeho pomoci bychom vánoce radostně slavit nedokázali.

Slavnost narození Ježíše Krista není pro nás křesťany jen pietní připomínkou narozenin jednoho velkého muže z dávné minulosti, nýbrž zvěstí, která říká něco podstatného o člověku vůbec, o našem lidství – a také o Bohu a jeho vztahu k lidstvu. 

I když je již advent v plném proudu, může být pro nás příklad života svatého Ambrože zajímavým tématem k přemýšlení a prožívání adventní doby. Nemusí jít jen o známý výrok „vezmi a čti,“ ale také o celkové svědectví jeho života. Zařazení svátku na 7. prosinec, tedy přibližně do první čtvrtiny doby adventní, jistě není náhodné.