1. Drazí přátelé, kteří jste putovali tolik mil z tolika směrů do Říma k hrobům apoštolů, dovolte mi abych vám úvodem položil otázku, co jste sem přišli hledat? Přišli jste slavit své Jubileum, Jubileum mládí církve. Vaše putování není jen tak obyčejnou cestou: když se vydáváte na pouť nechcete se jen rekreovat nebo najít kulturní vyžití. Proto mi dovolte, abych se vás ještě jednou zeptal. Co jste sem přišli hledat? Nebo lépe, co zde chcete najít.

Existuje jen jedna odpověď: přišli jste hledat Ježíše Krista! Ale Ježíš Kristus je první, kdo hledá vás. Slavení Jubilea nemá jiný smysl, než slavit a setkat se s Ježíšem Kristem, Slovem, jež se stalo tělem a přebývalo mezi námi.

Prolog Janova evangelia, který jsme právě slyšeli, je svým způsobem Ježíšovou „navštívenkou“. Vybízí nás abychom soustředili svůj pohled na tajemství jímž je On sám. Tato slova nesou zvláštní poselství pro vás milí mladí lidé: „ Na počátku bylo Slovo, to Slovo bylo u Boha, to Slovo byl Bůh“ (Jn 1,1-2). Když nám evangelista ukazuje ke Slovu, jež je jedné podstaty s Otcem,věčnému Slovu, zplozenému jako Bůh z Boha a světlo ze světla, přivádí nás k jádru božského života, ale i k počátku světa. Toto slovo stojí ve skutečnosti na počátku všeho stvoření: „všechno povstalo skrze ně a bez něho nepovstalo nic, co jest“ (J 1, 3). Celý stvořený svět, ještě před tím než vznikl, existoval v Boží mysli a byl jím chtěn ve věčném plánu lásky. Když proto hledíme na hlubiny světa a otevřeme se údivu nad moudrostí a krásou, které Bůh do světa vlil, můžeme v něm zahlédnout odraz Slova, které nám biblické zjevení plně zjevuje v tváři Ježíše z Nazareta. Stvoření je, svým způsobem, jeho prvním „zjevením“.

2. Prolog pokračuje těmito slovy: „V něm byl život a život byl světlo lidí. To světlo ve tmě svítí a tma je nepohltila“ (J 1, 4-5), Světlo je pro evangelistu životem a smrt, nepřítel života, temnotou. Všechen život se na zemi objevil skrze Slovo a v něm nachází dokonalé naplnění.

Ve ztotožnění světla a života rozvažuje Jan o životě, který není jen biologickým žitím těla, ale životem, který vzniká z podílu na samotném životě Kristově. Evangelista říká: „Bylo tu pravé světlo, které osvěcuje každého člověka; to přicházelo do světa“. Toto osvětlení bylo lidstvo dáno té betlémské noci, kdy věčné Otcovo slovo přijalo z Panny Marie, stalo se člověkem a narodilo se do světa. Od té doby každá osoba, která vírou sdílí toto tajemství, zakouší v jisté míře toto osvícení.

Sám Kristus, který ohlašoval, že ke světlem světa, řekl jednou: „Dokud máte světlo, věřte ve světlo, abyste se stali syny světla“ (J 12, 36). To je výzva, kterou si křesťané mezi sebou předávají z generace na generaci a snaží se jí dostát ve svém každodenním životě. S odkazem na ni píše sv. Pavel: „ Žijte proto jako děti světla - ovocem světla je vždy dobrota, spravedlnost a pravda (Ef 5,9).

3. Jádrem Janova Prologu je prohlášení: „Slovo se stalo tělem a přebývalo mezi námi“ (1,14). Krátce předtím evangelista říká: „Přišel do svého vlastního, ale jeho vlastní ho nepřijali. Těm pak, kteří ho přijali a věří v jeho jméno, dal moc stát se Božími dětmi.“ (srv. 1,11-12). Drazí přátelé patříte k těm, kdo přijali Krista. Již vaše přítomnost zde je odpovědí na tuto otázku. Přišli jste do Říma o tomto Jubileu dvoutisícího výročí Kristova narození, abyste otevřeli svá srdce moci života, která v Něm je. Přišli jste sem nově objevit pravdu o stvoření a obnovit smysl údivu nad krásou a bohatostí stvořeného světa. Přišli jste, abyste v sobě oživili vědomí důstojnosti člověka stvořeného k podobnosti a obrazu Božímu.

„Spatřili jsme jeho slávu, slávu, jakou má od Otce jednorozený Syn, plný milosti a pravdy“ (J 1,14). Současný filosof zdůraznil význam smrti v lidském životě do té míry, že popsal člověka jako „bytost stvořenou pro smrt“. Evangelium naopak jasně ukazuje, že člověk se stvořen k životu. Každá osoba je povolána Bohem, aby měla podíl na jeho božském životě. Člověk bytost stvořená ke slávě.

Dny, které společně strávíte v Římě na Světovém dni mládeže mohou každému z vás pomoci jasněji vidět slávu příslušející Synu Božímu a k níž jsme byli povolání Otcem. Aby se to mohlo stát musí vaše víra v Krista růst a být posilována.

4. Chci svědčit o této víře zde před vámi všemi, mladí přátelé, u hrobu apoštola Petra, jehož jsem se z Pánovy vůle stal nástupcem coby římský biskup. Abych začal od sebe, chci vám dnes říci, že věřím pevně v Ježíše Krista našeho Pána. Ano, věřím a beru si za svá slova apoštola Pavla: „Život, který zde nyní žiji, žiji ve víře v Syna Božího, který si mne zamiloval a vydal sebe samého za mne.“ (Gal 2, 20).

Vzpomínám, jak se v dětství ve své rodině učil modlitbě a důvěře Bohu. Vzpomínám na život farnosti v Debnikách v Krakově, nesla jméno Stanislava Kostky, kam jsem docházel. Spravovali ji otcové salesiáni, kteří mě vychovali v základech křesťanského života. Nemohu zapomenout na zkušenost válečných let a roků práce v továrně. Mé kněžské povolání plně dozrálo v letech druhé světové války za okupace Polska. Válečná tragedie dala postupnému zrání mého povolání v životě zvláštní zabarvení. Za těchto okolností jsem rozeznával světlo svítící stále zářivěji v mém nitru: Pán mě chce mít svým knězem. S rozechvěním si vzpomínám na ten, kdy jsem byl 1. listopadu 1946 vysvěcen na kněze.

Mé krédo pokračuje v mé současné službě církvi. Když jsem byl po svém zvolení na Petrův stolec dotázán „Přijímáš?“ odpověděl jsem „S poslušností ve víře ke Kristu mému Pánu a v důvěře v Matku Krista a Církve, bez ohledu na obtíže, přijímám,“ (Redemptor Hominis, 2). Od té chvíle jsem se snažil konat své poslání a čerpat k tomu každý den světlo a sílu z víry, jež mě poutá ke Kristu.

Ale má víra, stejně jako Petrova a jako víra jednoho každého z vás, není mým dílem, mým připojením se k pravdě Krista a církve. Je to v podstatě a především dílo Ducha svatého, dar jeho milosti. Pán mi dává svého Ducha, jako ho dává vám, aby nám pomáhal říkat: „Věřím“ a potom nás používal, abychom o něm svědčili ve všech končinách země.

5. Drazí přátelé, proč vám předkládám toto osobní svědectví na počátku vašeho Jubilea. Dělám to proto, abych jasně ukázal, že cesta víry je součástí všeho, co se odehrává v našich životech. Bůh koná v konkrétních a osobních situacích každého z nás: skrze ně, někdy opravdu tajemnými způsoby, se Slovo „stává tělem“, které přichází, aby žilo mezi námi a stalo se pro nás přítomným.

Drazí mladí lidé, nenechte čas, který vám Pán dává plynout, jako by se vše dělo jen náhodně. Sv. Jan nám řekl, že vše bylo stvořeno v Kristu. Věřte v něj proto neotřesitelně. Vede jak dějiny jednotlivců, tak dějiny lidstva. Jistě, Kristus respektuje naši svobodu, ale za všech, hořkých i radostných, životních okolností nás nepřestává vyzývat k víře v něj, v jeho slovo, ve skutečnost církve, ve věčný život!

Nikdy si proto nemyslete, že vás nezná, jako byste byli jen částí anonymního davu. Každý z vás je pro Krista vzácný, každého z vás osobně zná, něžně vás miluje i tehdy, když si to neuvědomujete.

Drazí přátelé, kteří stojíte na prahu třetího milénia se vším mladistvým zápalem věnujte plnou pozornost příležitosti, kterou vám nabízí tato římská církev, který je dnes víc než kdy jindy vaší církví. Nechte se utvářet Svatým Duchem. Věnujte čas modlitbě, umožněte Duchu, aby mluvil k vašemu srdci. Modlit se znamená dát část vašeho času Kristu, svěřit se mu, naslouchat v tichu jeho slovu, nechat ho ozývat se ve vašich srdcích.

Přistupujte k těmto dnům, jako by byly týdnem velkého duchovního cvičení, hledejte čas ztišení, modlitby a rozjímání. Žádejte Ducha svatého, aby osvítil vaše mysli, proste ho o dar živé víry, který dá navždy smysl vašim životům a připojí je ke Kristu, Vtělenému Slovu.

Kéž Blahoslavená Panna Maria, která porodila Krista působením Ducha svatého, Maria „Salus Populi Romani“ a Matka všech národů, sv. Petr a Pavel a všichni další svatí a mučedníci této církve a všech církví k nimž patříte vás na vaší cestě podporují.