Je jedním z naších nejuznávanějších herců divadla jednoho herce. Provádí pastoraci skrze své umění. Impulsem pro jeho povolání byl emotivně vyprávějící kněz, kterému se chtěl podobat. Dále již vedl jeho kroky Bůh.

Tomáš Zdechovský (TZ): Hrajete už třicet tři let divadlo jednoho herce. Co bylo prvním impulsem k vašemu povolání?

Miroslav Částek: K divadlu jsem se dostal přes kostel. Vyrůstal jsem na předměstí Brna, kde jsem chodil do kostela. Byl tam výborný kněz, který na motivy evangelia vypravoval při kázání nejrůznější příběhy. Chtěl jsem být jako on. To byl pro mě impuls, proč jsem toužil jít k divadlu. Víte, on Bůh vedl moje kroky až k tomu, co jsem nyní. Každý herec si musí zodpovědět otázku, zda má jít za pravdou nebo za potleskem.

TZ: Připravuje teď divadelní zpracování knihy Grahama Greena Monsignore Quijote. Proč jste si vybral tuto knihu?

Miroslav Částek: O této knize jsem věděl již dlouho. Při svých představeních navštívím mnoho farností, a proto z nich mám obrovské zážitky. A velmi mě zajímá příběh faráře. A právě v této knize jsem našel všechno. Je to napsáno na půdorysu Dona Quijote, kdy Quijote je kněz, Sancho Panza komunistický starosta a autíčko Rosinanta.

Největší poklad této knihy je ukryt v dialozích, které jsou krásně vtipné. Kněz i komunisti v nich řeší své pochybnosti o víře a životě. Sám Green je konvertujícím katolíkem, a tak pochybnosti obsažené v knize, jsou jeho pochybnostmi.

TZ: Kolik představení zvládáte do měsíce?

Miroslav Částek: Teď dělám v průměru tak čtrnáct představení měsíčně. Jezdím do všech koutů naší republiky. Přijedu kamkoliv, kam mě pozvou. Nejenom po katolických kostelech, ale rád zavítám i mezi evangelíky.

TZ: Jak se vám hraje divadlo v kostele?

Miroslav Částek: Myslím si, že velmi dobře. Jen někdy mám malé problémy s akustikou. To pak řešíme přizvučením, aby slyšeli i staří lidé. Hraji samozřejmě i v jiných prostorách, ale prostředí kostela je pro mě nejzajímavější.

Miroslav Částek se narodil v roce 1937 v Brně a vystudoval zdejší JAMU. Přes dvaatřicet let hraje tzv. "divadlo jednoho herce" a připravil přes čtyřicet původních her. Od devadesátých let je znám nejenom věřícím po celé naší republice svým občasným vystupováním v kostelech, které bere jako své osobní poslání.

Současná divadelní kritika ho považuje za jednoho z nejlepších českých herců tzv. Divadla jednoho herce. Kritika přímo o něm říká, že je to: "Herec, který dovedl v Čechách "one man show" až k samotnému vrcholu." V jeho repertoáru je například Exuperiho Citadela, Renčovu Popelka nazaretská, Stařec a moře (E. Hemingway), Spor duše s tělem či Muž, který sázel stromy (Jean Giono).