Když se hovoří o občanských aktivitách, velice často se řeč sveze na peníze. Podobně tomuo bylo i v debatě 4. mezinárodního semináře neziskového nestátního sektoru (NNO), který byl na závěr informační kampaně  30 dní pro neziskový sektor uspořádán ve Valdštejnském paláci v Praze první dva březnové dny.

Pořadatelé byli pracovníci občanského sdružení Spiralis a také senátoři v čele s paní senátorkou Z. Roithovou.

O penězích musí být jasno. Mnohá užitečná aktivita ve svých programech diskriminuje muže, protože je nedokáže zaplatit. Vypovídají se smlouvy s pracovníky, kteří jsou kvalifikovaní. Stát totiž nemá zatím víceletý systém dotací ze státního rozpočtu. A dotace jsou přece jenom nezanedbatelnou položkou rozpočtu NNO. Celá EU směřuje k víceletým programům, ale naše státní myšlení to zatím neumí. Nejdále je MPSV, které se snaží zvládnout tíživou situaci mnoha NNO pracujících v sociální sféře.

Ideální stav, ve kterém by bylo státu možno nakupovat služby od NNO, je zatím v nedohlednu. Visí na údajné neprůhlednosti těchto nestátních aktivit. Ony od stolu na ministerstvu opravdu prohlédnout nejdou, vypadají jako neprůhledná mlhovina a není k nim důvěra. To slovo důvěra zní z úst úředníka zvlášť zajímavě. Použila je paní Hana Frištenská z Rady vlády ČR pro neziskové organizace.

Dále se tato úřednice pokusila tvrdit, že není možno rozdělit vzájemně a všeobecně prospěšné aktivity. Všeobecně prospěšné  jsou skutečně pro každého občana, vzájemně prospěšné jsou jen pro uzavřený okruh jedinců. Vzájemně prospěšných aktivit už známe dost. Různé lobby či přímo mafie se vylupují jedna po druhé. Opětně platí, že od zeleného stolu úřadu vlády se nedá dohlédnout ke skutečnému účelu existence organizace. Ten je třeba hledat  konkrétní kontrolou provozu a využívání prostředků z dotací.

Jak je vidět, stát má s NNO starostí více. Někdy lze zaslechnout i z politických stran vrčení, které by NNO nejraději vymazalo ze světa. Zákonodárný sbor zatím snížil pro NNO hranici pro platbu daní. Tak se stane, že dáte velké humanitární organizaci peníze, které jsou ve výplatě zdaněny a pak je ještě jednou stát zdaní, protože obrat této organizace je nad limit stanovený zákonem. Další kauzou je spolkový zákon, který poslanecká sněmovna zatím nedokázala přijmout. Co bude na řadě dále? Přitom je to řeč o dobré vůli.  Co není možno u nás, bylo možné jinde.

Maďarský parlament odhlasoval v prosinci roku 1995 možnost, kterou daňový poplatník může nasměrovat jedno procento svých daní občanským sdružením, a jiným veřejně prospěšným aktivitám neziskové nestátní sféry (NNO).  Slovenský zákonodárný sbor se přiučil a odhlasoval takové ustanovení také. Protože Slovensko zatím nemá  možnost hodnotit tento systém, protože teprve ve skutečnosti nastartuje, je třeba se podívat na Maďarsko.

Tam je už možné hodnotit. Zajímavé je, že 94% občanů v Maďarsku o této možnosti vědělo a 40% jí využilo. Chudý i bohatý se naučil tomu, že může dát. Štědrost není výsadou bohatého, ale každého, kdo platí daně. To je samo o sobě velice pedagogické. Stát a ani podnikatelé se nezbavili odpovědnosti za podporu NNO. Naopak se zorientovali ve svém přispívání bezpečněji podle všelidového hlasování o důvěře organizacím.  Na  Slovensku se podařilo získat vládní iniciativu pro prosazení tohoto ustanovení.

V naší současné situaci nezbývá, než hledat stranu, která si takové ustanovení vezme do svého programu.  Zatím je cítit jen málo koncentrovaný tlak občanů, který bychom měli vyvinout a  podpořit i my v malém městě na východě Čech.

Autor je kazatelem Církve bratrské zodpovědný za kontakt s médii

Poznámka redakce: Toto je rubrika Areopag, kde se na způsob athénského Areopagu (viz Sk 17,19-22) volně, svobodně a slušně diskutuje na různá témata dotýkající se křesťanství. Redakce poskytuje prostor všem stranám a k příspěvkům se nijak nevyjadřuje. Články vyjadřují jen názor jejich autorů. Věříme, že i takto pomůžeme českému křesťanství.