Církevní a náboženský život v České republice se již deset let řídí zákonem o svobodě náboženské víry a postavení církví a náboženských společností. Tehdejší federální parlament jej schválil v červenci 1991 a 1. září téhož roku norma nabyla účinnosti.

Polistopadová právní úprava vychází z Listiny základních práv a svobod přijaté začátkem roku 1991. Zaručuje církvím a náboženským společnostem plnou vnitřní autonomii. Veškeré své záležitosti (například ustanovení duchovních či zřizování řeholních institucí) si církve spravují nezávisle na státních orgánech. Přijetí normy předcházelo v lednu 1990 zrušení státního souhlasu k výkonu duchovní služby a dozoru státu nad církevní činností.

Na základě zákona mohly církve a náboženské společnosti začít mimo jiné zřizovat vlastní zdravotnická zařízení a sociální služby, začalo se rozvíjet církevní školství. Po desítkách let se duchovní vrátili do armády, vězeňských zařízení i dalších laických institucí. Změny dalších právních norem krátce nato zrovnoprávnily církevní sňatky se sňatky občanskými. Současná sociálnědemokratická vláda sice uvažuje o tom, že by církevní obřad měl doprovázet sňatek civilní, ale vše je zatím jen ve stadiu schváleného věcného záměru nového občanského zákoníku.

O vnitřních záležitostech mohou církve a náboženské společnosti rozhodovat zcela samostatně. Dosavadní legislativa však zachovává ekonomickou závislost církví na státu. V tomto ohledu ještě platí úprava z totalitních dob, příslušný zákon byl však několikrát novelizován. Ze státního rozpočtu jsou tak hrazeny platy duchovních, přičemž o jejich počtu rozhodují církve samy. Zatímco v roce 1995 stát vynaložil na mzdy duchovních 264 miliónů korun, loni to byl již více než dvojnásobek. Počet duchovních v tomto období stoupl z 2631 na současných 3651 u všech 21 státem registrovaných církví a náboženských společností.

Kromě toho stát církvím hradí náklady spojené s výkonem bohoslužeb a církevní administrativu. Ze státního rozpočtu též putují příspěvky na církevní kulturní památky. Loni stát vynaložil na opravy církevních památek 12 miliónů korun, letos se počítá s částkou 22,5 miliónu korun.

Problém financování a postavení církve ve vztahu ke státu se přitom nepodařilo zcela vyřešit ani jedné z polistopadových vlád. Na mrtvém bodě zatím skončila jednání o dořešení církevních restitucí, na němž má vzhledem ke svému někdejšímu majetku největší zájem římskokatolická církev. Nejvstřícnější nebyla ani k uvažované odluce od státu. Zástupci římských katolíků dávají spíše přednost evropským modelům kooperace mezi církevními institucemi a státem.

Ačkoliv se od roku 1989 podmínky v oblasti svobody vyznání zlepšily, počet věřících se celkově snížil. Zatímco v roce 1991 se při sčítání za věřící prohlásilo 4,5 miliónu občanů (43,9 procenta populace), letos to bylo 3,3 miliónu lidí, tedy 31,7 procenta všech lidí, kteří odevzdali sčítací archy.

Největší úbytek věřících zaznamenala podle dosavadních výsledků sčítání právě římskokatolická církev. Proti více než čtyřem miliónům v roce 1991 se letos k tomuto vyznání přihlásilo 2,709.900 obyvatel. Velký úbytek svých členů zaznamenaly i evangelické církve, počet příslušníků drobných církví a náboženských hnutí se naopak zvýšil.

Doposud platný zákon o náboženské svobodě má v budoucnu nahradit nový církevní zákon. Jeho návrh, předložený ministrem kultury Pavlem Dostálem (ČSSD), vláda schválila letos v dubnu. Nová úprava by měla mimo jiné umožnit přístup k registraci církvím a společenstvím s menším počtem věřících. V prvním stupni registrace u státu má být totiž zapotřebí jen 300 podpisů místo dosavadních 10.000.