Odejdi, nebo umřeš. Je hrozné, když tohle říká vlastní otec, leč v Afghánistánu bohužel podobná slova nejsou metaforou, ale skutečností, vypráví Muhammad Haším Baríz, tichý mladík s tváří filmového herce, jeden z mnoha, kteří uprchli před vládou hnutí Taliban do Velké Británie.

Tehdy, na podzim roku 1999 mu bylo sedmnáct a ze všeho nejvíc si přál stát se lékařem. Ale už o dva roky dřív hnutí Taliban ze střední školy, kde studoval, vyhnalo všechny dívky, zrušilo moderní osnovy a všechny chlapce přinutilo studovat čistě islámskou teologii, píše list The Times.

Zbývalo mu jenom pár týdnů před koncem školy, když ho otec vzal na procházku a řekl mu, co už dávno sám věděl. Že jakmile dokončí školu, pošle ho Taliban na severní frontu afghánské občanské války, zapíše ho do armády, která neplatí žold a nenabízí jinou cestu, jak se dostat z jejích řad, než smrt nebo vítězství, to naprosté vítězství, které Talibanu uniká navzdory děsivému kultu násilí už sedm let. Aby zachránili syna, prodali Muahmmadovi rodiče jeden ze svých obchodů s jízdními koly i s cenným pozemkem, aby mohli zaplatit "agenta", který Muhammada propašuje do civilizace. Cena? Deset tisíc dolarů.

Kromě toho, že obětovali část svého živobytí, museli se smířit s tím, že už ho nikdy neuvidí. A tak jednoho mrazivého dne před dvěma lety Muhammad nastoupil do autobusu, který ho odvezl do hor a dál do Pákistánu. Na sobě měl bavlněné tričko a kalhoty a s sebou jen jedny šaty na převlečení. Z pákistánských hranic ho odvezli do Karáčí, kde dostal od agenta falešný pas, se kterým odletěl do "nádherného města" - dodnes netuší, kterého, kde se ale jen krátce zastavili, a pak už na londýnský Gatwick.

Dnes Muhammad žije v pronajatém domě se čtyřmi dalšími Afghánci na náklady britské vlády, zatímco čeká na vyřízení žádosti o azyl. Jediný kontakt, který s rodiči má, jsou dopisy propašované přes Pákistán. V podivném vzduchoprázdnu, ve kterém se ocitl, nesmí ani pracovat, ani se zapsat do nějakého kurzu či studia. Nudí se, ale má pocit, že je to pořád lepší, než život ve strachu.

"Chybí mi rodiče, ale nemohu říct, že by se mi stýskalo po mé zemi," říká prostřednictvím tlumočníka ve středisku pro uprchlíky, kam chodí utečenci z Afghánistánu každý den načerpat trochu morální podpory - ovšem policie už je varovala, aby svá setkání raději omezili a vyhnuli se možným rasistickým útokům. "Spousta mých kamarádů ze školy padla nebo byla zraněna ve válce. Každý, kdo mohl sehnat peníze, už je pryč, zůstali jenom chudí."

Ovšem existují i výjimky. Jednou z nich jsou činitelé hnutí Taliban a druhou jejich host, terorista saúdského původu Usáma bin Ládin, hlavní podezřelý z teroristických útoků spáchaných 11. září v New Yorku a Washingtonu.

Ve Velké Británii žije v současnosti na 45.000 afghánských uprchlíků. Většina z těch, se kterými mluvili novináři, odsuzuje teroristické útoky proti Spojeným státům, ale... "Jistě, v New Yorku je pět tisíc pohřešovaných lidí," říká žena, která utekla do Anglie i se dvěma dětmi. "Ale v Afghánistánu trpí hlady pět miliónů lidí a statisíce dalších už umřely."

Mnozí připouštějí, že by bin Ládin měl být vydán Spojeným státům, ale jen v případě, že proti němu budou k dispozici věrohodné důkazy. Ale i ti, kteří utekli z Afghánistánu před vládním hnutím Taliban prosazujícím striktní verzi islámu, jsou ochotni ho znovu bránit. "Kdyby začala válka mezi muslimy a křesťany," říká tiše Muhammad, "vrátím se a budu bojovat."