Žádné šance na úspěch u slovenského obyvatelstva nedává tažení katolické a evangelické církve proti nedělnímu prodeji sociolog Ján Bunčák. Výstrahy před tím, že lidé propadnou konzumu, který pro klér ztělesňuje nedělní pachtění za výdělkem a utrácením, by podle experta potřebovaly novodobější háv a hlavně nabídku přijatelné alternativy pro výlety do supermarketů.

"Jistě není nic povznášejícího, když člověk tráví veškerý volný čas bezduchými toulkami po obchodech, ale pastýřskému listu chybí jakási pozitivní vize, která by překračovala rámec velmi tradičního chápání toho, co se má v neděli dělat," řekl v rozhovoru pro ČTK Bunčák, který se před časem podílel na mezinárodním výzkumu religiozity v postkomunistických zemích.

Jak připouští, interpretace pastýřského listu biskupů jen jako pokusu znemožnit nedělní prodej zavání "zkratem mezi autory a posluchači", záměrem spíše bylo varovat před všeobecnou komercionalizací.

Bunčák však upozorňuje, že při pádu komunismu nešlo jen o svobody, včetně náboženské, ale i o životní úroveň: "Běžný člověk z ulice revolucí nepochybně získal i to, že v obchodě přestal být prosebníkem, ale stal se středem zájmu, pánem. I to lidé získali a oblíbili si. Velké obchody působí na životní úroveň pozitivně a nelze teď lidem tvrdit, že se mají této životní úrovně vzdát."

Minulou neděli, kdy se z kazatelen četl pastýřský list, bylo sice v kostelích jako obvykle plno, ale liduprázdná nebyla ani nákupní centra v metropoli.

Loňský Bunčákův článek v časopisu Sociologie o vzestupu religiozity v zemi sice potvrdilo i sčítání lidu, v němž se skoro 70 procent Slováků přihlásilo ke katolické a bezmála sedm procent k evangelické víře, ale sociolog poukazuje na povrchnost jevu.

"Schopnost církve oslovit věřící je relativně velmi nízká. Málokdo si uvědomuje, že vysoká příslušnost k církvím je především deklarativní. Důsledky z toho, že se někdo hlásí k církvi, jsou pro všední chování i na Slovensku velmi malé."

Na Slovensku, stejně jako v celé střední Evropě, se podle experta za hlavní projev víry považují pravidelné nedělní návštěvy kostela a modlení se - a to se velice liší od jiných modelů, založených na každodenním chování. Anglický moralista John Ruskin v 19. století tvrdil, že "jeden dobrý skutek je více než 70 let modliteb", o vlivu islámu na každodenní život v muslimských zemích nemluvě.

"Křesťanství oproti islámu dává větší svobodu výběru chování, ale současně přenáší do běžného života velkou míru zodpovědnosti; chování má být podle Ruskina každodenní bohoslužbou. Tím křesťanství nepochybně podporuje vynalézavost, nechává obrovský prostor pro nalézání nových forem projevů víry," říká Bunčák, který z tohoto hlediska považuje pastýřský list za výstrahu před konzumentstvím, ale bez vyhlídek na větší ohlas.

Asi ještě pár let potrvá, než se preláti dopracují k poznání, jak na věřící zapůsobit účinněji: "Nezapomínejte, že na církvích leží obrovská tíha několika desetiletí stagnace, uzavřenosti života v bunkru. V podmínkách duchovní a politické svobody potřebují nabýt novou zkušenost a nový názor i na projevování víry. Je to jen otázka času, než se k tomu dopracují, a tedy sníží důraz na rituální stránku."

Podle prvních ohlasů v médiích se zdá, že i na Slovensku se projevuje podobný efekt jako v Polsku, kde církev při mobilizaci věřících vůči veřejným otázkám dosahovala spíše větší mobilizace svých odpůrců.

Navíc slovenské církve, ať katolická či evangelická, oproti Polsku či Maďarsku "věnují neobyčejně malou pozornost - ohleduplně řečeno - sociologickým a sociálně-psychologickým poznatkům". Zatímco v Polsku je běžné, že příští duchovní současně s bohoslovectvím studuje i sociologii, "u nás je to stále nemyslitelné", a tak "církev o společnosti stále ví velmi málo, nenalézá účinné formy oslovení a dopouští se omylů".

Bunčák nevylučuje, že tažení proti supermarketům může skončit stejným neúspěchem jako tažení proti interrupcím na počátku 90. let: "Je to podobný model: vychází se z dogmatu, které je v současném světě neaplikovatelné."