Červený kříž na černém pozadí v propojení se svastikou, to je šokující symbol vymyšlený Olivierem Toscanim pro nový film Costy-Gavrase s názvem Amen. Jde o filmový přepis divadelní hry Náměstek Rolfa Hochhutha, která obviňuje z trestuhodného mlčení během Holokaustu papeže Pia XII.

Plakát s tímto symbolem ihned zneklidnil katolické kruhy v Itálii (kde se film bude promítat v březnu) a vyvolal hněv francouzských biskupů, kteří prostřednictvím svého sekretáře Stanislase Lalammeho dali na vědomost v Le Monde, že "takový obraz uráží cítění katolíků, protože předkládá nepřípustné spojení Kříže s barbarstvím nacistů". Naopak soudí Costa-Gavras: "Deset let tichého souhlasu mezi nositeli Kříže a nositeli svastiky nejsou nápadem grafika: tento plakát není ničím jiným než jejich resumé.

Toto ožehavé téma není ostatně novinkou, diskutovalo se o něm posledních čtyřicet let a tím více nyní vyvolává polemiky v souvislosti s případnou beatifikací papeže Pacelliho (Pia XII). "Kanonizovat znamená dát morální příklad budoucím generacím: Pius XII. se mi nezdá být nejvhodnějším vzorem," uvažuje řecký režisér, který před několika dny dovršil 69 let a oslavil je velkým aplausem za svůj nový film o naší nedávné historii. Aplausem, ovšem nikoli ode všech.

Jestli v příznivě nakloněném tisku španělský jezuita gratuloval Mathieu Kassovitzovi za výkon v roli kněze, který chce vzdorovat "neutralitě" papeže, pak jiný kněz z Radia Vatican, Ettore Segneri, obvinil režiséra a autory filmu z "manipulace s pravdou". Vzali prý v úvahu jen část z velkého množství dokumentů, které stále ještě zkoumá historická komise povolaná současným papežem.

"Mám informace, ke kterým se dospělo za více než rok," odpověděl Costa-Gavras, "a jejich výsledkem bylo: Nemáme dostatečné materiály pro vyjasnění chování a vystupování Pia XII. Nepopiratelné však zůstává jeho mlčení, nevyslovil žádnou větu o židech v promluvách během nacistického období."

Opačné hlasy, k nimž se řadí podle deníku Corriere della Sera i protagonista filmu Kassovitz, však namítají: Církev byla první nadnárodní útvar, který nezapomněl ani na své židovské kořeny ani bratry deportované do vyhlazovacích táborů. Ono mlčení spíše korespondovalo s podprahovým antikomunismem, který ač ne silně, ale přece spojoval Vatikán a Hitlera. A které se také dobře hodilo Spojeným státům dychtícím potlačit Stalina. A nakonec, o vyhlazování věděli Američané, věděli Angličané, věděli Švýcaři. Polovina Evropy je odpovědná, že nebylo nic řečeno, že nebyly odhaleny zločiny. Za hrozné mlčení.

Někteří církevní představitelé pokládají film za dobrý, ale mají výhrady ke zmíněnému plakátu, který podle nich znehodnocuje obsah. Italský list Il manifesto pak připomíná, že slib Vatikánu vnést světlo do historie vatikánské politiky k holokaustu zůstává zatím nesplněn, vatikánské archivy jsou stále pro studium uzavřeny a ani papežské komisi se zatím příliš nedaří k něčemu dobrat.

Hra Náměstek, podle níž byl film natočen, vyvolala bouři protichůdných reakcí již při prvním uvedení v 60. letech v Berlíně a pak i při inscenaci Petera Brooka v PAříži.

Podle autorů má být film především o špatném svědomí, jak na straně Němců, tak i ostatních při zpětném pohledu do historie.