Anglikánská církev je se státem propojena mimořádně těsně. Založil ji ve středověku král Jindřich VIII. Papež mu nepovolil rozvod, takže to král vyřešil založením vlastní křesťanské církve, pronásledováním katolíků a vyvlastněním majetku katolických klášterů.
Od té doby je panovník hlavou anglikánské církve - z čehož plyne i ústavní zásada, že králem či královnou se nesmí stát katolík. Dokonce i manžel panovníka nemůže mít jinou víru, aby se neuvádělo v pochybnost vyznání následníka trůnu.
Donedávna nemohl být katolík ani ministerským předsedou, který například panovníkovi předkládá návrh na jmenování duchovní hlavy anglikánské církve. Tou je arcibiskup z Canterbury. Biskupové ale zasedají i v horní komoře parlamentu, takže mají přímou moc zákonodárnou a soudní.
Birminghamský biskup ve svém nejnovějším projevu, kde se zabýval budoucností anglikánské církve, řekl, že Británie může být do sta let - a možná už za 50 roků - republikou. Církev by se proto měla reformovat tak, aby nebyla závislá na politických změnách.
Biskup rovněž navrhl, aby duchovní opustili Sněmovnu Lordů, která se tradičně skládá z "lordů světských, duchovních a soudních". Církev má podle jeho názoru dostatek své vlastní práce a prostřednictvím médií má dostatečný kanál k nejširší veřejnosti, takže nemusí již trvat na svém postavení v parlamentu.
