Ta hrstka obyvatel, které má poklidná maronitská vesnička Kormakidis na západě Kypru v tureckém sektoru, se o budoucnost rozděleného ostrova téměř nestará, ale otec Frangiscu bedlivě sleduje rozhovory, které ve středu oba kyperští vůdci zahájili, píše agentura AFP.

Kromě několika špatně zaparkovaných automobilů na náměstí nic v tomto zapomenutém konci světa, obci ležící na svahu na konci křivolaké silnice, nepřipomíná, že jsme v 21. století. Všech jejích 125 obyvatel, z nichž nejmladšímu je přes 50 let, jsou maronité, křesťané východního ritu ze Sýrie a Libanonu, kteří tvoří nejmenší menšinu v Severokyperské turecké republice (uznávané jen Tureckem).

"V Kormakidisu zemřu, byl bych poslední, kdo by utíkal," říká za štěbetání ptáků 66letý otec Antoine Frangiscu, který se zde narodil, ale vrátil se do vesnice teprve loni jako kněz. "Myslím, že se letos něco stane," říká s poukazem na přímá jednání mezi kyperskými předáky Glafkosem Kleridisem a Raufem Denktašem.

"Jsem jediný, kdo tady sleduje události, ostatní jsou na to už příliš staří," směje se kněz. Ve svém impozantním chrámu svatého Jiřího sloužil poslední Vánoce půlnoční mši, na kterou mu přišlo přes 1300 věřících. 1200 z nich přišlo z řecké části ostrova, a "bylo to tak překrásné", až se z toho rozplakal.

Z 6500 maronitů, kteří na ostrově žijí, jich je v severní části jen 150, v obcích Kormakidis, Karpasha a Somatos, vysvětluje kněz. Málokteří z nich znají turečtinu a raději mluví rodnou řečtinou. Před rokem 1974 měla obec Kormakidis 2000 obyvatel, kteří byli všichni maronité. V tom roce se na severu ostrova vylodila turecká armáda v reakci na převrat kyperskořeckých nacionalistů, kteří chtěli připojit ostrov k Řecku.

"Raději bychom byli zůstali s kyperskými Řeky, kvůli jazyku a náboženství. Kvůli odlišné kultuře jsme měli určité problémy s Turky," říká kněz a připomíná, že "jisté neshody" tady byly i s pravoslavnými kyperskými Řeky.

Vypráví, že maronité přišli na ostrov v 7.století ze svého původního území, v oblasti nynějšího Libanonu a Sýrie. Ve 12. století jejich počet dosahoval 80.000. Po několika emigračních vlnách a po dobytí ostrova Turky v roce 1571 se komunita zmenšila na 12.000 osob a s dalšími stoletími jejich počet dále klesal. Všechny děti vesničanů bydlí na jihu, ale mohou se kdykoli vrátit do rodného domu díky zmírnění omezujících předpisů pro přechod mezi oběma sektory na ostrově v době náboženských svátků. To začalo platit před dvěma lety.

Vůči kyperskému konfliktu, který trvá už téměř 40 let, jsou obyvatelé Kormakidisu zřejmě imunní. "Máme rádi stejně Turky jako Řeky," říká Jorgos, zpola Turek a zpola Řek a ukazuje dva průkazy totožnosti, ze severního Kypru i Kyperské (řecké) republiky.

Protože nemají na severu právo hlasovat, chodí volit na jih, říká Jorgos a s cigaretou přilepenou na rtech servíruje kávu páru osmdesátníků, kteří se usadili v jeho malém obchůdku.