Cesta ke svatořečení není nikdy snadná. Vatikánští teologové pečlivě rozebírají životy kandidátů a zvažují jejich zásluhy, navíc je tu požadavek vykonání dvou zázraků. Pochyby obestírající postavu mexického Juana Diega, který se má 31. července stát prvním indiánským světcem, jsou však větší než obvykle. Otázkou totiž je, zda Juan Diego - prostý indián, jehož zjevení Panny Marie v roce 1531 dalo Mexiku ústřední kulturní a náboženský symbol, snědou Pannu Marii Guadalupskou - vůbec existoval.

Historikové včetně některých církevních odborníků tvrdí, že o tom nejsou žádné důkazy. Církev však odmítá na toto téma otevřenou diskusi a kněží, kteří si troufli kanonizaci zpochybňovat, byli ostře umlčeni a mimo jiné obviněni z rasismu.

Podle historiků se první psané záznamy o Juanu Diegovi objevují až 100 let po jeho smrti. Základem prvního teologického traktátu o něm, datovaného do roku 1648, navíc nebyly místní legendy, ale evropská tradice. Představitelé katolické církve nicméně prohlašují, že mají o Juanu Diegovi množství důkazů, včetně indiánských příběhů a dokumentů ze 16. století, popisujících, jak se kult Panny Marie Guadalupské začal v Mexiku šířit brzy po španělském vpádu.

Snahy kanonizovat Juana Diega, vedené arcibiskupem Norbertem Riverou, nakonec ve Vatikánu uspěly. Svatořečení by mohly zmařit snad jen zdravotní problémy 82letého papeže. Ten prý ale má velký zájem navštívit popáté tento 100miliónový stát, kde žije po Brazílii nejvíce katolíků na světě.

Arcibiskup Rivera říká, že Juan Diego byl vyvolen Pannou Marií jako most mezi domorodci a španělskými dobyvateli a že pomohl překonat nenávist místního obyvatelstva způsobenou krvavým vpádem Španělů. Bez Juana Diega by katolická církev stěží domorodce pro víru španělských nájezdníků získala.

Příběh zjevení na pahorku Tepeyac na okraji současné mexické metropole, kde indiáni uctívali bohyni Tonatzin, znají všichni Mexičané. V prosinci 1531, pouhých 10 let poté, co Španělé dobyli centrum říše Aztéků Tenochtitlan, se Juanu Diegovi čtyřikrát zjevila Panna Marie a požádala ho, aby přiměl prvního mexického biskupa postavit jí zasvěcený chrám. Biskup Juana Diega neposlechl, dokud Diego nepřišel s obrazem Panny Marie zázračně otisknutým na svém plášti. Tentýž plášť dnes visí nad oltářem v monumentální bazilice Panny Marie Guadalupské, kde je předmětem zbožného uctívání.

Experti z uměleckých kruhů říkají, že jde o dílo pozemského malíře, které vzniklo někdy po roce 1531, většina Mexičanů ho však považuje za zázrak. S blížící se kanonizací se debata o Juanu Diegovi přiostřuje.

Britský historik David Brading upozorňuje, že kampaň za svatořečení indiánského vizionáře začala až v 90. letech a byla motivována snahou zlepšit vztahy mezi církví a indiánským obyvatelstvem.

Podle Rivery měl však Juan Diego, kterého arcibiskup nazývá indiánským jménem Cuauhtlatoatzin, čili Mluvící orel, následovníky již od počátku. Rozhodujícím důkazem pro svatořečení se stal pergamen datovaný roku 1548, na němž je nakresleno zmíněné zjevení Panny Marie. Pergamen byl objeven až v polovině 90. let reverendem Xavierem Escaladou v knize, která mu byla darována, když sháněl materiál pro encyklopedii o Panně Marii Guadalupské.

Odborník z mexického národního antropologického muzea Rafael Tena považuje pergamen, také s ohledem na jeho neúměrně vysokou kvalitu, za padělek.

V roce 1990 byl Juan Diego blahořečen, když Vatikán uznal zjevení Panny Marie Guadalupské za zázrak. Pro svatořečení bylo ale třeba ještě dalšího zázraku. Tím se stalo rychlé uzdravení mexického mladíka, který v roce 1990 utrpěl vážná poranění hlavy při skoku z okna. Uzdravení, které ohromilo lékaře, je přičítáno modlitbám mladíkovy matky k Juanu Diegovi. Druhý zázrak Vatikán uznal v roce 1998.