Zastavuji automobil vedle posledního místa pro vozíčkáře. Bylo jediné volné a tak děkuji Bohu, že jsem ho našel, protože na místech vozíčkářů ani nezastavuji. Jiného názoru však byl řidič staršího BMW, který bez jakéhokoliv označení na vozíčkářském místě zastavil, vystoupil a hnal se od svého auta pryč směrem k obchodnímu řetězci.
Do cesty mu vjíždí s autem člověk s modrou značkou vozíčkáře a slušně ho žádá o uvolnění místa, na což řidič BMW nereaguje. Na mou otázku, zda by mohl uvolnit vyhrazené místo, dotyčný odsekl, že je také handicapovaný. Prý si zapomněl cedulku s označením doma.
Varianta s ohledem na jeho fyzickou kondici těžko uvěřitelná, i když nejspíše pravděpodobná. A to v případě, že „arogance“ byla prohlášená za duševní chorobu a všichni takoví lidé musí teď vozit značky na autech, aby je ostatní neotravovali hloupými prosbami.
Ve Francii před obchodními řetězci jedné velké firmy je pod cedulí parkoviště pro vozíčkáře napsáno: Vezmeš-li si mé místo, vezmi si i můj handicap. Docela bych dotyčnému arogantnímu pánovi přál, aby nikdy něco podobného nezažil. Z jeho širokého bavoráku by se mu totiž s vozíčkem na běžných úzkých parkovacích místech vystupovalo obtížně.
Přeji hezký den a veselou mysl!
Autor pracuje jako krizový manažer.
