Dětství Jana Pavla II., které prožil před druhou světovou válkou v ospalých polských Wadowicích, je názorným příkladem toho, jak harmonické vztahy mohly panovat mezi místními židy a katolíky, píše agentura Reuters.

Když byl Karol Wojtyla ještě malý chlapec, hrával kopanou s židovskými dětmi mezi kostelem na hlavním náměstí a synagogou ve vedlejší ulici. Doma jej navštěvovali kamarádi, židé i katolíci, a ve skromně zařízeném třípokojovém bytě naslouchali vyprávění jeho otce, vysloužilého armádního důstojníka. Pan domácí byl Žid.

Wadowickou židovskou komunitu vyhladili za války Němci a zásadně tak ovlivnili život budoucího papeže, jenž se tento týden vrací do jižního Polska na čtyřdenní návštěvu, o které se mnozí domnívají, že může být tou poslední na území jeho převážně katolické domoviny.

Papež, kterému je dnes již 82 let a trápí ho zdravotní problémy, se od samého začátku svého třiadvacetiletého pontifikátu snažil o narovnání vztahů mezi katolíky a židy. Během své první návštěvy Polska v úřadu papeže v roce 1979 při zastávce v nacistickém koncentračním táboře Auschwitz-Birkenau v Osvětimi, jen 25 km od Wadowic, tehdy prohlásil: "Nemohl jsem sem nepřijet."

Papežovo smírné poselství však mezi Poláky, kteří za nevinné oběti nacistického teroru považují hlavně sami sebe, zapouštělo kořeny jen velmi pozvolna.

Symbolickým krokem byla přeměna domu, v němž papež kdysi jako chlapec bydlel, na Papežské muzeum, "malý polský Vatikán" a uctění památky Chaima Balamutha, jehož potomkům byla práva k nacisty vyvlastněné budově navrácena. Podle slov svého právníka nehodlají Balamuthovi nijak výrazně zasahovat do rázu tohoto místa, rádi by však upozornili na veškeré aspekty vyrovnání a osud téměř třetiny židovských obyvatel Wadowic, z nichž většina nalezla smrt v nedalekém koncentračním táboře.

Polsko se pomalu začíná hlásit k antisemitským činům minulosti, jako jediná země východní Evropy spolu s Běloruskem však doposud nepředložila plány na navrácení soukromého majetku, většinou židovského původu, zabaveného nacistickým a komunistickým režimem.

Nejeden Polák za války Židům hrdinně pomáhal, za což často zaplatil vlastním životem. Existovali však i tací, jako například obyvatelé Jedwabne, malého městečka na severovýchodě Polska, kteří v roce 1941 brutálně vyvraždili své židovské sousedy a sami se tak spolupodíleli na smrtící nacistické mašinérii.

Poláci nařčení z antisemitismu vnímají jako křivdu a odmítají přirovnávání vlastních válečných zločinů k těm, které mělo na svědomí hitlerovské Německo.

Někteří Izraelci, stejně jako mnozí potomci Východoevropanů, co přežili holocaust, se zapřisáhli již nikdy nevkročit na polské území, v případě Německa však takový odpor nepociťují. Židovské děti si při návštěvě Polska prohlédnou koncentrační tábory, ale o předválečné historii státu, který díky své toleranci patřil k centru předválečného židovství, se mnoho nedozvědí.

Ve druhé světové válce zahynulo na šest miliónů polských obyvatel, z toho polovinu tvořili Židé. Ze 300 tisíc Židů, kteří přežili holocaust, jich většina emigrovala krátce po válce nebo po nástupu komunistické vlády v roce 1968. K dnešnímu dni žije na polském území asi 20 tisíc Židů.

Prezident Aleksander Kwaśniewski se před rokem za masakr v Jedwabne omluvil. Aktu se však neúčastnili zástupci polské římskokatolické církve, což někteří členové židovské komunity považují za promarněnou šanci.

Papež Jan Pavel II. učinil směrem ke svým "starším bratrům" četná gesta, včetně historické návštěvy Izraele před dvěma lety, kdy vyjádřil politování církve nad staletími trvající křesťanské nenávisti vůči Židům a odsoudil hrůzy holocaustu.

Zatímco Izraelci spolu s Rumuny a Srby figurují nejčastěji v odpovědích Poláků na otázku, jaký cizí národ mají nejméně v oblibě, u těch oblíbených se zhruba shodnou s míněním obyvatel ostatních států střední Evropy, například Čechy a Maďary.

Na rozdíl od mnoha západoevropských zemí zažilo Polsko minimum incidentů zaměřených proti Izraelcům nebo Židům v souvislosti s letošním vyhrocením násilí na Blízkém východě.

Při nedávném průzkumu, který zjišťoval názor obyvatel na to, která skupina disponuje v Polsku přespřílišným vlivem, uvedlo méně než jedno procento dotázaných Židy, více než deset procent katolickou církev. Na konkrétní otázku, zda jsou příliš vlivní Židé, však odpovědělo kladně 43 procent.

"Papežovo poselství o společných kořenech mělo určitý počáteční dopad, úspěch však bude v budoucnosti záležet na tom, do jaké míry z něj bude církev i nadále vycházet." uvedl Michal Strzeszewski, sociolog z agentury pro výzkum veřejného mínění CBOS.

odpovědný redaktor: Milan Kovář