Boj o pupek světa na střeše jeruzalémského chrámu

   V sobotu těsně před polednem se belhá na střechu jeruzalémského chrámu Božího hrobu dvaasedmdesátiletý egyptský kněz Abdal Malik. Ačkoli kulhá, vleče s sebou židli, kterou si staví do stínu stromu houževnatě zakořeněného mezi kameny stavby. Opodál sedí s pohledem upřeným do dáli etiopští mniši. Za čtvrt hodiny se otec Malik zvedne a odkráčí do sousedního koptského kláštera. Nebylo by na tom nic divného, kdyby při tom neasistovali čtyři ozbrojení Izraelci a kdyby scénu žárlivě nestřežili z jedné strany obyvatelé egyptského kláštera a z druhé etiopští mniši, píše list The New York Times.

    Proč? Protože před několika týdny se kvůli pozici Malikovy židle strhla mezi Egypťany a Etiopany pořádná rvačka. Jedenáct účastníků skončilo v nemocnici. Boj o půdu v nejposvátnější památce křesťanů možná není srovnatelný s bojem Palestinců co do kvantity, ale zatvrzelost účastníků je větší, umocněná staletími křivd a mýtů. Při půtkách jsou coby důkazní materiál házeny na jednu hromadu izraelské soudní výnosy z roku 1972, vypuzení Osmanů i dekrety, které ve 12. století vydal dobyvatel Jeruzaléma sultán Saladin.

    Na správě se podílí šest křesťanských církví - římskokatolická, arménská, řecká a syrská pravoslavná, koptská a etiopská. Chrám byl postaven na základech kostela ze 4. století, byl zničen a křižáky obnoven. V jeho nitru najdete svatostánky nejroztodivnějších stylů, jejichž území se často překrývají.

    Co do sporů o územní nároky lze tuto nevelkou parcelu považovat za div světa. Aby s tím skoncovali, potvrdili v roce 1757 Turci jako tehdejší vládci Jeruzaléma status quo všech jeruzalémských svatyň a po nich tak činili všichni jejich následníci včetně Izraelců. Z pravidla vyplývá, že představitele jednotlivých církví, které o chrám pečují, budou chránit muslimové, kteří také střeží klíč k chrámu. Proto dodnes kráčejí muslimové s fezy na hlavách před biskupy a prorážejí jim cestu bušením kovových kroužků o kamennou podlahu chrámu.

    Pravidla provozu myslí na nejmenší detaily, včetně toho, kdo zapaluje kterou svíci a kdo zametá podlahu v dané části stavby. Vše je žárlivě střeženo a nevinné přemístění žebříku může být příčinou krvavé hádky. Pokus o sebemenší zásah je bezpředmětný, o čemž se Izraelci přesvědčili, když se v roce 2000 pokoušeli
prosadit otevření dodatečného vchodu do chrámu. Počítali s mimořádnými návaly návštěvníků, kteří se ale kvůli palestinskému povstání, jež vypuklo v září 2000, dodnes drží stranou.

    Není tedy divu, že když se jednoho červnového dne otec Malik rozhodl poposunout svou židli na střeše do stínu stromu, bylo to, jako by šťouchl do vosího hnízda. Poslední červencový den napětí vyvrcholilo bitkou, jejíž aktéři putovali do nemocnice.

    Střecha, na níž se bojovalo, je přístupná úzkým schodištěm vedoucím kolem dvou kaplí v rohu chrámu, a většině poutníků i turistů je utajena. Lemují ji zbytky starých sloupů a kleneb a je na ní replika etiopské vesnice včetně chatrčí z hlíny, stromů a studní.

    Etiopané nazývají tuto poslední připomínku své smutné historie Sultánův klášter. Kdysi spravovali vlastní koutek dole v chrámu, ale když v roce 1658 všechny příslušníky jejich řádu zahubil mor, zmocnili se jejich plácku okamžitě jiní.

    "To, že tu sedává, nevadí. Jenomže on tvrdí, že tohle patří Egyptu a že Etiopané jsou zde jen hosty. Ztratili jsme vše a to poslední, co máme, je tady," říká na Malikovu adresu otec Solomon, jeden z mála etiopských mnichů, který hovoří anglicky.

    Egypťané mají vlastní kostel i klášter v komplexu při chrámu. Podle jejich výkladu to byli oni, k jejichž koptské církvi etioptský řád donedávna patřil, kdo Etiopanům v roce 1818 povolil usadit se na střeše. Izraelský Nejvyšší soud to roku 1972 potvrdil a rozhodl, že kontrola střechy náleží Egypťanům, ale že není důvod měnit současné uspořádání. A soud také potvrdil, že otec Malik může na střeše sedávat. A co udělali Etiopané? "Bijí ho a lijí na něj vodu, takže porušují status quo," říká mluvčí Egypťanů Daúd Manjiás.

    Izraelci se nabídli, že nejnovější spor pomohou uhasit. Ale Etiopané zatím nemají vyjednávače, a tak Malik chodí na střechu s ozbrojenci. Pro ně je to práce jako každá jiná a nehnou brvou. Jsou přece také z Jeruzaléma. "Tohle je pupek světa a právě takhle to na světě chodí," říká moudře jeden z nich.