Tento pátek 7. února bude v chrámu sv.Pavla za hradbami v Říme slavit Komunita Sant´Egidio třicet pět let od svého založení. Mohl bys nám krátce přiblížit vznik?

Komunita S. Egidia vznikla na konci 60. let z podnětu středoškolských studentů shromážděných okolo zakladatele Andrea Riccardiho. Vznik Komunity samozřejmě ovlivnilo období po II. vatikánském koncilu, které otevřelo novou cestu pro katolickou církev. Doba tehdy nebyla lehká. Rok 1968, kdy vznikla Komunita, byl ve znamení velkých změn v myšlení mladých lidí. Mladá generace, která již vyrostla v blahobytu, hledala odpovědi na smysl života. Andrea Riccardi a jeho přátelé postavili do centra svého života Bibli a společně hledali, jakým konkrétním způsobem žít její odkaz. Začali se proto společně scházet k četbě Evangelia, modlit se a jezdit na periferii Říma, kde se setkali s chudými rodinami zejména z jihu Itálie, jejichž děti začali ve svém volném čase učit číst a psát.

A v současné době… Co vše dělá vaše komunita?

Dnes se Komunita v Římě schází ke každodenním modlitbám v basilice S. Maria v Trastevere. V duchu solidarity pracují její členové s emigranty, starými lidmi, postiženými, bezdomovci, Romy, vězni, psychicky nemocnými lidmi, lidmi nemocnými AIDS. Dalším podstatným úsilím Komunity je práce pro ekumenismus, mezináboženský dialog a mír ve světě.

Vy ale nejste jen v Římě. V jakých dalších zemích se můžeme setkat s Komunitou Sant´Egidio?

Ano, komunita se v sedmdesátých letech v Římě velmi rozrostla, v osmdesátých se rozšířila do celého světa. A tak vznikly další komunity po Evropě. V Německu, Španělsku, Belgii, následně i Rusku či na Ukrajině. Později i ve střední Americe a Africe. Tyto Komunity jsou tvořeny místními lidmi, kteří si přáli žít zkušenost Komunity, se kterou se většinou seznámili v Římě. Jinak Komunity Sant´Egidio jsou dnes ve více než 60 zemích světa.

Vím, že vaše Komunita například před deseti lety zprostředkovala mír v Mosambiku. Jak k tomu tehdy došlo?

V 80. letech Komunita navázala velmi silné pouto s touto jihoafrickou zemi. Katolický biskup z Beiry vyprávěl jejím členům o problémech své země, zejména o dlouho trvající občanské válce, kterou trpí zejména nejchudší obyvatelstvo. Začali jsme do Mozambiku vozit humanitární pomoc, ale pochopili jsme, že je potřeba udělat víc. Bylo nutné pracovat na ukončení konfliktu, pracovat pro mír. Samozřejmě to znamenalo vést dialog s lidmi, kteří válku vedou, což je i špinavá práce, do které se každému moc nechce. V letech 1990 až 1992 probíhala jednání v prostorách u kostela S. Egidio (podle kterého se Komunita jmenuje a který je jejím sídlem), na jejichž konci, dne 4. října 1992, se dosáhlo v Římě podpisu mírové dohody. Objevili jsme "slabou sílu" křesťanů. Bez peněz a nátlakových prostředků totiž vedli členové Komunity často velmi obtížná vyjednávání mezi znepřátelenými stranami. Podstatnou zásluhu na podepsání mírové dohody měla modlitba. "Slabá síla" křesťanů je ve skutečnosti velmi silná, uvolňuje energii míru a pokoje. Na tuto naši zkušenost pak navázala další mírová vyjednávání: např. pro Guatemalu, Burundi, Kolumbii, Kosovo …

To znamená, že dojednávání míru je jedno z vašich základních poslaní?

Ne, to určitě ne. Musím zde podtrhnout, že Komunita se nikdy neorientovala na mezinárodní diplomacii. Naše práce pro mír vznikla ze zkušenosti přátelství s chudými. Andrea Riccardi často připomíná, že válka je matkou vší chudoby. Jestliže tedy chceme pomoci chudému, musíme odstranit kořen jeho chudoby, jehož nejstrašnější podobou je válka.

Pokračuje i v současné době vaše starost o tuto africkou zemi sužovanou mnoha problémy?

Mozambik dnes čelí nové "válce", kterou představují nemoci, zejména AIDS. Někteří lékaři z Komunity proto vybudovali projekt na léčbu AIDS, který se dnes již realizuje. Zároveň můžu s radostí konstatovat, že po podpisu mírové dohody vznikla Komunita v mnoha městech Mozambiku. Její členové svědčí, že nikdo není natolik chudý, že by nemohl pomáhat druhému.

Druhou část rozhovoru s Karlem Sládkem přineseme v nejbližších dnech.