Na začátku musím říci, že mne trochu mrzí, že se kvapně odbočilo od tématu biskupské kolegiality a začalo se rozvíjet nové téma: téma velmi vážné a klíčové pro pochopení situace v katolické církvi po II. vatikánském koncilu. Správně poznamenal Michal Opatrný, že II. vatikánský koncil způsobil skutečné kontroverze uvnitř katolické církve, a dokonce můžeme hovořit o jasném vnitřním rozkolu církve, který vyvrcholil v rozštěpení na různé skupiny progresistů na jedné straně a tzv. "tradicionalistů" na straně druhé. Už jenom tento fakt je svědectvím, že koncil nebyl v pořádku a že vyvolal v dějinách církve neobvyklou, různou interpretaci nejenom v liberálních progresivních kruzích, ale i uvnitř tzv. "ultrakonzervativních" sil. Některé frakce liberálů a tradicionalistů totiž skutečně opustily jednotu s katolickou Církví. (liberalismus, sedisvakantismus) To vše je plodem koncilu: vnitřní schisma a apostase u členů církve, a nikoliv pouze u nějaké skupinky nespokojenců! Koncil je velkým interpretačním a ideovým problémem, je stále živou ranou na těle církve. Bohužel rána hnisá a otrava celého organismu církve je akutní. Nejednota ideová i organizační, nejasně, zmateně formulovaná nauka koncilu způsobila, že každý biskup, kněz a laik jinak o koncilu smýšlí, jinak ho vykládá, a nepomáhají jim ani výkladové poznámky ke koncilním dokumentům, které v 70. a následně 80. letech Vatikán vytvořil.

Nikdo z tradičních katolíků (spojených s FSSPX) nepopírá fakt, že Koncil byl legitimně svolán, legitimně probíhal, projednával určitá témata, byl legitimně ukončen a že koncilní a pokoncilní papežové zastávají svůj úřad nadále platně, a není tedy problém s legitimitou. Problém je však úplně někde jinde. V tom, co se objevuje v koncilních dokumentech a v celkové koncepci, zaměření koncilu. To je předmětem kritiky všech tradičních kruhů a zůstává stálým zdrojem problémů a nepříjemností. Problém leží v obsahovém a ideovém významu dokumentů koncilu, jejichž některé "pastorační nauky" zřetelně odbočují od katolické tradice, anebo jsou s ní zcela v rozporu. Katolická nauka byla podle přání většiny koncilních otců (mimo otců z Coetus internetionalis Patrum) i samotného papeže Jana XXIII. (viz. jeho úvodní řeč při zahájení koncilu) "přetlumočena", aby lépe odpovídala modernímu člověku a světu. Účelem každého koncilu v minulosti bylo ale něco jiného: vždy se jasně vyjádřit ke konkrétnímu problému církve a potvrdit, vytyčit správnou katolickou nauku proti omylům své doby. Nikoliv kolaborace se světem a přizpůsobení se! Viz např. článek Jana Brauna o funkci koncilů v minulosti na Katolík revue.

To také M. Opatrný připouští, že II. vatikánský koncil byl jiný než ostatní koncily minulosti. Nejenom však pouze svým pastoračním zaměřením, ale i "naukami", které hlásal:
1. Ekumenismus
2. Nová koncepce církve - Lumen Gentium 3. Reforma liturgie a její nové chápání 4. Kolegialita biskupů – demokratizace církve 5. Náboženská svoboda 6. Otevřenost vůči světu a přizpůsobení církve

Tyto "pastorační nauky" koncilu jsou velkým problémem, skutečným odklonem od katolické nauky, která byla hlásána skoro 2000 let. Koncil je nutné nějakým způsobem řešit a ještě samozřejmě čeká na své skutečné zhodnocení (resp. odsouzení) nastávajícími generacemi (doufejme!) už pravověrných hierarchů církve.

M. Opatrný se ptá, kde podle kritiků koncilu byl v tu chvíli Duch svatý, který měl vést mysl každého koncilního otce. Já se také ptám. Proč došlo k tomu, že se koncil zabýval tématy, ke kterým nebyl kompetentní, a dokonce se zabýval těmi tématy, které byly odsouzeny katolickou tradicí jako falešné a blízké herezi! Vezměme např. ekumenismus. Ten byl mnohokrát odsouzen církví a zvláště náboženská svoboda a demokratický model církve, který vidíme v Lumen gentium byl v minulosti na "indexu". Stále znovu se M. Opatrný ptá, kde byl Duch svatý. Duch svatý si nemůže odporovat. Jestliže vedl Církev Boží v řádném a mimořádném magisteriu církve a asistoval při odsouzení ekumenismu (i dalších "nauk" DVK) za tzv. předkoncilních papežů, tak potom bychom uvedli Ducha svatého v omyl, kdybychom říkali, že se změnila doba a že se musel přizpůsobit i Duch svatý "novým naukám". A že tedy nezbývalo Duchu svatému nic jiného, než potvrdit již odsouzené nauky, na pastoračním koncilu. Tento náhled na funkci Ducha svatého je omylem. M. Opatrný by si falešným způsobem, lépe řečeno modernistickým, vykládal asistenci Ducha svatého, který může v rámci vývoje nauky nejprve jednu nauku ústy papežů zavrhnout a za několik desetiletí ji dokonce odsouhlasit na pastoračním sněmu, který nechtěl definovat a nedefinoval závaznou nauku k věření. To je tedy paradox hodný anglického modernismu "pana Tyrella", ale nikoliv integrálního katolického postoje.

Doufám, že oponent nechce obviňovat Ducha svatého a jeho asistenci v církvi z nějakého omylu. Bohužel Duch Boží dopouští podobné synody, ať už jde o jakýsi II. vatikánský koncil, nebo zrádnou synodu v Pistoji. Bůh ve své neskonalé všemohoucnosti dopouští tyto tragédie v životě církve, dopouští tyto pašije, aby se církev Boží znovu obnovila a očistila skrze bolesti, vstala znovu z prachu. Byť třeba modernistického.

Spíše bych obrátil pozornost pana Opatrného na architekty pastoračního koncilu, kterými byli lidé podezřelí z hereze a přívrženci nekatolické Nouvelle Theologie: de Lubac, Rahner, Congar a další "partisans of errors". Poukazuji znovu na článek Katolík Revue, kde náš duchovní vzor otec Reginald Garrigou - Lagrange OP popisuje rafinovanost Nové theologie - resp. Nouvelle Theologie). Tito lidé z Nouvelle Theologie byli tzv. periti - poradci na koncilu. Měli velký vliv na koncilní dění. O tom svědčí četná literatura (níže předkládám čtenáři odkaz na literaturu k pochopení celého koncilního debaklu), která jasným způsobem dokazuje neblahý vliv liberálně smýšlející většiny na koncilu a konečné vítězství nekatolických "nauk a principů", které byly pokoncilní hierarchií každému vnuceny pod rouškou poslušnosti. Všichni hovořili o vývoji nauky, o změněném světě a jeho přizpůsobení. Ale nikdo neslyšel hlas Kristův o tom, že se nemáme přizpůsobovat tomuto světu a že řeč katolické církve musí být vždy ano, ano, ne, ne.

Doporučoval bych panu M. Opatrnému, aby se podíval na předešlé koncily a papežské dokumenty minulosti a poté nám všem vysvětlil, proč Duch svatý definoval ústy mimořádného a řádného magisteria závaznou nauku církve, odsoudil bludy, které ji odporovaly a náhle (podle M. Opatrného) v polovině 20. století prý se rozhodl odsouzené nauky "rehabilitovat"?

Bohužel tuto otázku a tento paradox modernisté a progresisté nikdy nedokázali plně vysvětlit a spíše odpovídali, že Duch svatý je v každé době proměnný, že působí, kde chce a jak chce, a proto může odsouzenou nauku znovu vzkřísit k životu, protože se změnily sociální a společenské poměry ve světě. Duch svatý prý respektuje pozvolný vývoj v nauce. Modernisté a další liberálové totiž věří, že se katolická nauka postupně vyvíjí, a tedy to, co (podle modernistického výkladu) bylo odsouzeno Tridentským koncilem, může být znovu přijato v budoucnosti. Je možné dokonce rehabilitovat omyly, které církev již jednou odsoudila. Proto modernismus a jeho přívrženci, obávám se, že i pan Opatrný, se vydal touto cestou, odmítá dogmatické koncily, precizně definovanou nauku, ve které totiž není prostor pro svévolné posouzení nauky (její vývoj), a dávají přednost nedogmatickým, pastoračním koncilům a vágním formulacím, při kterých nedochází k definování katolické nauky. Podle nich "katolická cnemá možnost ani přesnou definicí určit pravý smysl Písma a vykládat neomylně nauku". (Srv. dekret Lamentabilii proti modernismu, sv. Pius X., odsouzená věta č. 23, 4, 3)

Často se modernismus zahaluje do falešného výkladu Písma, aby udržel při životě již jednou odsouzené bludy. Modernisté nečtou nikdy Písmo s autoritou církve, ale vždy vytrhávají z kontextu celé biblické pasáže, aby za jejich pomocí obhájili neobhajitelné.

Vyjádřil jsem se k biskupské kolegialitě. Abychom mohli koncil dobře zhodnotit, bylo by dobré povšimnout si konkrétních "nauk" koncilu a vyjádřit se ke každé z nich. Není totiž možné v jednom článku a v jedné odpovědi zabrat celou šířku a hloubku jednotlivých témat.

Je zajímavé, že pan Opatrný obhajuje koncil za každou cenu, i když je skoro všem jasné, že tento fatálním způsobem selhal. Sladkobolné a vytržené citace Písma (viz jen Váš případ - typicky protestantský, kdy obhajujete - jako laik (sic!) - oslabení papežského primátu na základě samotného Písma) bohužel nejsou pravou známkou toho, že koncil je závazný. Sám papež Pavel VI. jasně poukázal na fakt, že koncil byl čistě pastoračním koncilem a nedefinoval nauky, které jsou závazné k věření. Tolik tedy ke Koncilu obecně.

Kdysi prohlásil filipínský emeritní biskup Lazo, že nová mše papeže Pavla VI. by měla být zničena, protože není katolickou mší. Naprosto s ním souhlasím. Ale spíše bych se soustředil na koncilní dokumenty. Tam je totiž kořen liturgické reformy, tam je onen zakopaný pes současné církevní krize. Byl bych tedy rád, aby se této diskuse o II. vatikánském koncilu a jeho dokumentech účastnilo více čtenářů. (Ať už na stránkách Katolík Revue nebo Diskusích ChristNet.eu). Koncil je velmi důležitým, rozhodujícím, fatálním a podstatným tématem, které není možné opominout, pokud chceme dobře pochopit současnou krizi v církvi způsobenou nástupem modernismu a odklonem od katolické tradice.

Autor publikuje na Katolík Revue

Literaturu, kterou autor doporučujete k tomuto tématu najdete zde.