Seznamka
Já jsem vždycky rád putoval, hlavně do mariánských svatyní, které máme v okolí Brna. Například na Vranov, do Sloupu, do Křtin. Loni v létě jsem si uvědomil, že příští prázdniny budou moje poslední a hned mě napadlo, že by to chtělo podniknout něco výjimečného. Tak jsem se tedy rozhodl pro pouť do Compostely.
A proč zrovna do Compostely?
Nevím, ale Compostela mě jako cíl pěší pouti přitahuje už dávno. Snad proto, že tato cesta je již tolik prošlapaná a nemusí se tolik chodit po silnicích...
Jak se na takovou cestu připravuješ? Trénuješ se nějak?
Chodím běhat, hraji fotbal a v neděli jdu na výlet. To vše ale dělám hlavně proto, že jsem student, potřebuji čas od času nějaký pohyb, ne proto, abych získal fyzičku potřebnou k pouti. Chození mi nikdy problémy nedělalo, naopak je mám moc rád. I když, co tělo řekne na té dlouhé cestě, kdo ví.
Co se týče dalších příprav, podařilo se mi sehnat docela dobré mapy cesty. Jako duchovní náplň plánuji rozjímání nad cestou Ježíše do Jeruzaléma, jak ji má v evangeliu zaznamenanou sv. Lukáš.
Během dlouhé cesty by se mohlo ledacos přihodit. Plánuješ cestu absolvovat sám?
Radši bych šel ve dvou nebo ve třech. Zatím ale nikoho nemám a doufám, že mi Pán do cesty někoho pošle. Kdyby měl někdo zájem, tak se mi může ozvat na můj e-mail: jindrichcoupek@seznam.cz
Dříve byly pěší poutě často dávány jako pokání za těžké hříchy. Jaký vidíš ty osobně smysl poutí?
Celý náš život je vlastně poutí, jenže si to pro spoustu věcí, kterými se v životě zaměstnáváme, ani neuvědomujeme. Málokdy myslíme na svůj cíl. Pouť, to je očekávání cíle a směřováním k němu se to tak nějak zhušťuje. Poutník ví o cíli své pouti a toto vědomí se mu stává znamením, že celé jeho životní putování má cíl. Na pouti se může ledacos přihodit – přijde únava, hlad, nechuť pokračovat... Stejné věci jistě potkáváme i v životě, ale na pouti je navíc čas tyto věci reflektovat.
