Seznamka
Již bezprostředně po demokratickém převratu v Československu v listopadu 1989 se přistoupilo ke zrušení právních předpisů, které byly v rozporu s tradičním pojetím lidských práv. Již 13. prosince 1989 federální parlament novelou k trestnímu zákonu č. 159/1989 Sb. zrušil m.j. také ustanovení o "porušení zákona o rodině", tj. o trestním postihu duchovního, který by vykonal náboženské sňatkové obřady s osobami, které předtím neuzavřely sňatek ve formě civilní. Na jaře 1992 byl přijat zákon č. 234/1992 Sb., kterým k 1. 7. 1992 byla obnovena alternativní forma uzavření sňatku, t.zn. právo snoubenců vybrat si svobodně, zda svůj sňatek s veřejnými účinky uzavřou před orgánem církve, nebo státu. Alternativní forma uzavření sňatku je v českých zemích tradiční a byla poprvé odstraněna až komunistickým režimem s účinností od 1. 1. 1950. Princip alternativní formy byl upevněn "velkou novelou" zákona o rodině z roku 1998, která stanovila, že snoubenci doručí v případě církevního sňatku oddávajícímu zástupci církve osvědčení matrikového úřadu, že není překážek k uzavření manželství ze strany světského práva. To nesmí být ke dni oddavek starší 3 měsíců. Tím je tento sňatek ještě důkladněji než dříve pojištěn proti omylům, které snad připadaly v úvahu. Nový zákon o matrikách z roku 2000 upřesňuje lhůtu, v níž církevní oddávající doručuje zápis o sňatku matrikovému úřadu: místo dosavadní dikce "bez zbytečného odkladu" je uvedeno "do 3 pracovních dnů".
Dá se srovnat tato právní úprava se stavem v některých jiných evropských zemích?
Samozřejmě. Alternativní forma uzavření manželství je součástí právního řádu ve všech 50 státech USA i v Kanadě a ve většině zemí Evropské unie (ve Finsku, Švédsku, Dánsku, Velké Británii, Irské republice, Portugalsku, Španělsku, Itálii, Řecku), v Norsku, v zemích britského Společenství národů. Ve střední Evropě platí v Chorvatsku, na Slovensku, v České republice a v Polsku. V Polsku byla alternativní forma zavedena naposledy – v důsledku opožděné ratifikace konkordátu Sejmem v roce 1998. Pokud máte na mysli podrobnosti úpravy, tak ta naše je od přijetí novely v roce 1998 téměř totožná s úpravou ve Spojeném království Velké Británie a Severního Irska.
Považujete stávající stav za ideální? Jak vypadá nejnovější vládní návrh? K jakým změnám míří?
Ano, považuji současný stav za naprosto ideální a odpovídající svobodě náboženství ve smyslu našich ústavních předpisů, zejména Listiny základních práv a svobod. Návrh nového občanského zákoníku směřuje k obnově obligatorního civilního sňatku. To znamená, že každý opravdový věřící by nutně podstupoval dva sňatkové obřady. Jeden z nich by – jak se u nás za komunistického režimu rozšířilo – nebral vážně, což je jistě na závadu tak důstojné oslavě, jakou vstup do manželství je, ať již před zástupcem církve, nebo před zástupcem obce. Co namítnout proti tomu, že i v několika demokratických státech taková úprava stále ještě existuje? Jde především o Německo a Francii, kde byla zavedena kdysi dávno jako projev dobového proticírkevního afektu. Jde tam o jinou tradici, než je naše.
Může přinést tato novela nějaké výhody či zjednodušení pro státní úředníky?
Pochybuji. Připravit podklady pro uzavření manželství musí příslušní úředníci stejně pro sňatek civilní jako pro církevní a stejně provést zápis do matriky.
V čem vidíte z hlediska např. lidských práv největší úskalí této novely?
V každém případě by šlo o odstoupení z dosaženého standardu ústavně zaručených lidských práv. To je v ČR, která se profiluje jako demokratický právní stát, založený na úctě ke svobodě a právům občanů, těžko udržitelné. Stát nesmí být ani náboženský, ani protináboženský. Zavádět právní institut, který by u nás připomínal pokus komunistického režimu o vytlačení církví na okraj společenského dění (a který sice existuje i v některých demokratických zemích, ale jako pozůstatek z dávno minulých dob), by bylo u nás povážlivým znamením ústupu z rozvinutého standardu lidských práv v naší republice.
