Jaké cíle a předsevzetí máte pro další funkční období předsedy ERC?
Nové funkční období bylo vypůsobeno přechodem na nové stanovy Ekumenické rady církví (ERC). Zásadní rozhodování má nyní v rukou Valné shromáždění, které tvoří tři zástupci za každou denominaci. Je to příležitost, aby se do rozhodovacího a řídícího procesu zapojilo více lidí. Budu velmi rád, když se tyto změny osvědčí a také druhý místopředseda se zapojí do zastupování ERC. Dále předpokládám těžkou a zodpovědnou práci na kultivování vztahu církve a státu, která by směřovala k dořešení hospodářských problémů, které se táhnou z minulosti a od revoluce zatěžují společný prostor.
Valnému shromáždění jsem předložil několik dalších cílů pro příští období. Patří k nim rozvíjení ekumenické práce na základě nově získané registrace ERC jako svazu církví. Dále se chceme pokusit o vytvoření většího prostoru pro práci pastoračních asistentů (kaplanů) ve zdravotnických zařízeních. Je třeba dokončit zřízení meditativní místnosti (kaple) na letišti v Ruzyni. Jsem přesvědčen, že je čas, aby církve věnovaly větší péči televizním a rozhlasovým přenosům a dokumentárním pořadům. Během uplynulých let bylo možné vidět klady a zápory různých prezentací a komunikací Kristova evangelia. Je třeba zlepšit spolupráci církví s médii a přispívat do zpravodajství. ERC má své pracovní komise, z nichž některé smysluplně a odpovědně pracují a jiné stojí na místě. Raději budu vidět méně kvalitních a funkčních komisí, než mnoho zbytečného schůzování. Předložil jsem Valnému shromáždění také projekt určité iniciativy směrem k teologickým učilištím v České republice. V teologickém vzdělávání a výchově v naší zemi je těžce zanedbána výchova duchovních a pracovníků církví ve věci misijního poslání. Na zahraničních seminářích a fakultách jsou katedry kontextuální a mezikulturní misie. Přes mnohé podněty a návrhy např. SRC toto nebylo u nás reflektováno a teologie misie se nestuduje a nepřednáší. To je třeba změnit. Církve si musí stále teologicky ujasňovat své poslání a smysl své existence a služby. K tomu patří i nutnost komunikovat srozumitelně svěřené poselství evangelia. Dále chceme pokračovat v organizování studijních dnů ERC, kde jsou jednotlivé okruhy otázek promýšleny ve světle tradice protestantské, evangelikální, pravoslavné a římskokatolické. Tento rozhovor je velmi užitečný.
V čem spočívají hlavní změny v nových stanovách ERC? Jak tomu bylo s problémy s jejich registrací na Ministerstvu kultury ČR?
Delší dobu jsme připravovali změny v řízení ERC. Nejvyšším orgánem není již prezídium, složené z jednotlivých představitelů církví, ale Valné shromáždění, které tvoří tři pověření delegáti za každou denominaci. Tím je řešena určitá duplicita struktury Řídícího výboru a bývalého Prezídia. Registrační proces podle nového zákona o církvích se táhl velmi dlouho. Odbor církví MK zápasil s problémem, který vznikl opomenutím Parlamentu zmínit v předpise zákona o církvích a nábož. společnostech vedle stávajících církví také existující církevní svaz, tedy konkrétně ERC. MK jednalo o zrušení stávající ERC a založení nové, jednalo se o ponechání či zrušení identifikačního čísla a o dalších problémech. Tento proces trval asi dva roky. Nakonec v červenci 2005 byla ERC řádně zaregistrována jako svaz církví. Jsme vděčni, že jsme nemuseli ERC v padesátém roce její existence potupně rušit. Registrací je nyní zaručena určitá kontinuita práce a také je ošetřena historická paměť této organizace.
Ve světové - „ženevské“ - ekumeně se už léta řeší odlišný názor pravoslavných a protestantů jakým způsobem hlasovat a jakou váhu mají mít jednotlivé hlasy. Existuje něco podobného i v rámci ERC?
To je pravda. Světová rada církví se již léta těžce potýká s odlišným pohledem pravoslavných církví na rozhodovací procesy uvnitř této ekumenické organizace. Tento zápas vyvrcholil dokonce i odchodem některých pravoslavných církví ze SRC. Pravoslavné tradici s jejím důrazem na hierarchické uspořádání církve je blízké rozhodování pomocí konsensu. To je zase pro protestantské delegáty dost těžko přijatelné zvláště v běžných organizačních a finančních záležitostech. Svaz církví těžko může ztrácet čas při hledání konsensu v každé třeba i nepodstatné maličkosti. Také v ERC se tato napětí objevila. Pravoslavná církev vyvolala s vedením ERC rozhovory, kde se některé záležitosti vyjasnily. Nakonec ani nedošlo k tomu, že by Pravoslavná církev podala návrh jiného rozhodovacího procesu. Momentálně jednáme a hlasujeme podle nových stanov a to se např. při nynějším Valném shromáždění osvědčilo.
Jak se vám spolupracuje s ministerstvem kultury vedeným Vítězslavem Jandákem? Vidíte nějaký rozdíl vůči jeho předchůdci?
Naše spolupráce je ještě velmi čerstvá. Již nyní je ale možné povědět, že nový ministr začíná s církvemi i s ekumenou jednat, je komunikativní a snaží se dodržet to, co bylo dohodnuto. Ve srovnání s předchozím ministrem vnímá roli církve ve společnosti pozitivněji a jde mu o to, aby se vzájemný vztah rozvíjel korektně a v duchu oběma stranám užitečné kooperace.
Předsednictvo ERC (zleva D. Hejbal, P. Černý, J. Krausová-tajemnice, J. Ruml)
Předsednictvo ERC tvoří zástupci stejné generace (Pavel Černý, Dušan Hejbal, Joel Ruml). Pomáhá vám to ve vzájemné komunikaci?
Nejsem si jist, zda sounáležitost generací je tím, co předně pomáhá ke komunikaci. Domnívám se, že komunikace závisí na lidech, na jejich charakterových vlastnostech a zkušenostech. V naší komunikaci nám nepochybně pomáhají dobré a přátelské vztahy, snaha posunout práci ekumeny směrem dopředu a společně prožívaná zodpovědnost za poslání křesťanů v naší zemi.
V čem vás jako evangelikála a předsedu Rady Církve bratrské obohacují jiné duchovní proudy v ERC?
Vždy jsem čerpal a rád přijímám ze spiritualit ostatních církví. Jsou mi blízké nejen některé proudy z protestantského dědictví, např. luterský pietismus, ale také z katolické spirituality. Teologický dialog mezi církevními tradicemi považuji za jeden z největších přínosů ekumeny. Jsem přesvědčen, že tento dialog může výrazně obohacovat i církev, v níž pracuji a sloužím. V dnešní době musí každá církev znovu promýšlet svou identitu a nově formulovat své misijní poslání. To se odpovědně nedá dělat bez rozhovoru s celým křesťanstvem. Vlastní důrazy je třeba neustále ohledávat a nově formulovat, abychom jim rozuměli, nemuseli se za ně stydět, mohli za ně být vděční a nestali se muzejní fosílií. Teprve na základě ekumenické teologie vynikají a všem slouží jednotlivé důrazy a denominační charismata.
Foto:archiv Magazínu ChristNet a ERC
