Před dvěma měsíci se mi narodil druhý syn. Když jsem ho jednou držel v rukou, vyběhla mi na mysl myšlenka, jak je ve skutečnosti život nádherný a vyrovnaný. S každým, kdo nám odejde, nám za nějaký čas někdo do života přichází, ale musíme ho do života přijmout. Každé narození je ve své podstatě zázrak. Je to vlastně dobrá zpráva o tom, že člověk nepřestal ještě Boha bavit.
Nenechme se zaslepovat myšlenkami, jak se máme špatně. Copak nám v životě opravdu z materiálních věcí chybí? Možná něco v oblasti duchovní, ale určitě ne v té materiální. Když máme co jíst, máme co pít a máme kde spát, máme vše.
Svět bychom měli poměřovat i podle hodnot jako láska, přátelství a zdraví. Nečekejme na to, až nám bude špatně, abychom si začali uvědomovat význam toho, když jsme většinu života zdraví.
Závěrem bych se s Vámi rozloučil myšlenkou, která mě opakovaně postavila na nohy. Našel jsem ji v knize Paula Coela: Vítěz je sám. Ten tam v jedné z kapitol uvádí: Člověk musí věřit ve vítězství, aby vítězství uvěřilo v něj.
Přeji hezký den a veselou mysl!
