Královéhradecký biskup Dominik Duka v pokračování rozhovoru pro Magazín ChristNet.eu  vzpomíná na svůj druhý noviciát na Borech, hodnotí své vztahy s prezidentem Klausem. Vyjádřuje se i k časopisu Te Deum a deklaraci Dominus Iesus. Úvodní část rozhovoru o rozpadu farního systému a ne zcela povedeném plenárním sněmu naleznete zde. V minulosti byl v Magazínu ChristNet publikován i rozhovor s dalším biskupem římskokatolické církve Václavem Malým a s arcibiskupem Janem Graubnerem.

Nikdo Vás nemůže podezřívat z „velebníčkovství“, prošel jste dlouhými lety bez „státního souhlasu“ v továrně i ve vězení. Jak na tato léta vzpomínáte, dala Vám také něco pozitivního?
Teď se bojím, aby to nebylo špatně pochopeno: Já na tato léta vzpomínám velmi rád. Vzpomínám rád na léta ve škodovce, na tehdejší pastorační práci, která byla pololegální či ilegální. A samotné Bory byly pro mě druhým noviciátem a nalezením řady přátel. Muklovské přátelství je trochu jiné – a to mi někdy působí jistou neskladnost v běžném provozu církve, protože kriminál naučí člověka mnohem větší toleranci. Naučí ho mnohem větší úctě k druhému a větší důvěře. Vzpomínám, že když byl v roce 1990 v parlamentu odmítnut zákon o navrácení klášterů – a já už jsem v klášteře bydlel -, tak jsem zavolal tehdejšímu ministru zahraničí (neměl s tím nic společného, ale byl poslanec) a povídám mu: „Jiří, mě už odtud nedostaneš, i kdybys vzal kulomet.“ A on mi odpověděl: „Jen tam klidně buď, stejně ten klášter zpátky dostanete.“ A já jsem věděl, že když mi toto říká, že to není fráze politika, že to jsou slova mukla, že to jsou slova kamaráda. Myslím, že mnoha lidem v církvi chybí, více důvěry k těm, kteří nejsou s námi na stejné lodi v tom smyslu, že by se s námi účastnili celého církevního života, že žijí trochu jiným životem. Mají někdy i jiný hodnotový systém, který není úplně tak, jak by měl být, ale přesto se domnívám, že musíme mít větší důvěru k lidem, o kterých říkáme, že jsou nevěřící -  já tvrdím, že jsou nepraktikující anebo jinak věřící.

Ilustrační foto: biskup Duka světí restaurované sousoší Panny Marie v Hořicích


Je to také důvodem toho, že máte patrně ze všech biskupů nejlepší vztahy s prezidentem Klausem a několikrát za rok se s ním setkáváte?
Prezident Václav Klaus patří k významným osobnostem politického života. Patří k politické reprezentaci v různých funkcích: člen OF, ministr, premiér, předseda parlamentu, prezident státu. Již v šedesátých letech patřil k redakci disidentského časopisu Tvář a podílel se na disidentském hnutí. Reprezentuje konzervativní politiku. Nestydím se přiznat, že i moje politické a společenské postoje jsou konzervativní. Neznamená to, že bych byl členem politické strany, ale mé poslání mě vede k tomu, abych respektoval postoje, které jsou pozitivní, a jak ukázal vývoj v posledním období, důležité pro život naší země.

Patříte k řádu bratří kazatelů, jste předsedou Komise ČBK pro nauku víry. Jak se díváte na deklaraci Dominus Iesus, kterou zejména protestanté považují za velký krok zpět v ekumenických vztazích, protože z nich de facto dělá křesťany druhé kategorie? Cituji z deklarace: „Církevní společenství, která neuchovala platný episkopát a původní a neporušenou podstatu eucharistického tajemství, nejsou církvemi ve vlastním smyslu (sensu proprio).“
Myslím, že diskuse o této instrukci by vyžadovala mnohem větší prostor. Já se především domnívám, že deklarace Dominus Iesus nebyla zaměřena proti ostatním křesťanským církvím, ale že prochází napříč – v tom smyslu, že ono uvědomění jedinečnosti Ježíše Krista jako jediného Pána je výzva, která nutně měla zaznít, jak uvnitř katolické církve, tak třeba uvnitř církve českobratrské, husitské i u všech dalších.

Otázka věcí, které nás rozdělují - otázka svátostí a podobně, je myslím otázkou, která vnitřně bude záviset na tom, do jaké míry se společně budeme hlásit ke Kristu, a tam porozumění postupně musí narůst.

Ilustrační foto: biskup Duka slouží liturgii v kostele Narození Panny Marie v Hořicích

Nedávno jste z titulu předsedy Komise ČBK pro nauku víry zveřejnil kritické stanovisko k časopisu Te Deum. Mohl byste krátce shrnout svoje připomínky k tomuto časopisu?
Časopis Te Deum souvisí se sdružením Bratrstvo Pia X. Co k němu můžeme říci? Tento časopis z hlediska církevní disciplíny není katolický. Pro nás je symbolem tradice papež. Nemůžeme tvrdit, že existuje tradice bez papeže. Tím se tito lidé dostávají mimo základní proud. Na druhé straně můžeme chápat, že v životě každého člověka i každého křesťana jsou určité fáze, kdy se těžko smiřuje s různými reformami či s určitými posuny. Ale tento časopis někdy nevybíravým, až trošku zlým způsobem kritizuje a staví se proti celé řadě církevních osobností, jež se snaží označit způsobem, který není spravedlivý a adekvátní.

Na webových stránkách Vaší diecéze je i odkaz na Magazín ChristNet. Čtete Vy sám ChristNet?
Snažím se číst mnoho věcí, ale ne vždy všechny stihnu. Také se přiznám, že moje práce s počítačem a s internetem je závislá na mém zkušenějším a vzdělanějším personálu. Takže já ChristNet čtu příležitostně, nikoli každodenně, občas požádám své spolupracovníky a projíždím monitor tisku a v tomto smyslu se k ChristNetu dostávám. Považuji za dobré – a proto je to také uvedeno na stránkách diecéze -, aby věřící měli určitou škálu informací, jež je možné získat a aby se k nim dostali.

 A zcela na závěr: Kým je pro Vás Ježíš Kristus?
 Kristus je pro mne život, víc nedokážu říct.

Foto:stránky města Hoříce.