Pane ministře, nedávno jste v televizní debatě v reakci na nedostatek peněz pro Váš resort uvedl, že nejste ministr likvidátor. Jak byste tedy charakterizoval hlavní směr Vaší práce?

Přesvědčit kolegy ve vládě a poslance, že peníze, které stát vynakládá na kulturu, nejsou „pro kulturu“, ale pro celou společnost.

Při Vašich cestách do regionů jste několikrát uvedl, že byste rád na ministerstvu dosáhl toho, aby část jeho agendy fungovala jako otevřená služba veřejnosti. Mohl byste tuto vaši koncepci pro nás laiky lépe specifikovat?

Toto prosazuji od okamžiku, kdy jsem v roce 1990 vstoupil do politiky. Všude tam, kde dochází ke styku úředník/občan, musí jít ze strany úředníků o transparentní službu, kdy na prvním místě musí být snaha chápat potřeby občanů a hledat cesty, jak jim v mezích zákonných norem vyjít vstříc.

Kdybych to vztáhl na církve, jak by taková „služba“ mohla vypadat?

Stejná jako ve vztahu k občanům. Transparentní, vstřícná, hledající pomoc tomu, kdo něco v kompetenci příslušného úředníka řeší.

Po mnohaletých jednání o vrácení majetků církvím zabraným komunistickým režimem vznikla u mnoha věřících i představitelů církví skepse, že v této oblasti dojde se státem k nějaké konsensuální dohodě. Jak se na to díváte?

Navrácení majetku církvím beru jako jeden ze svých hlavních úkolů. Kdybych nevěřil, že jsme schopni dospět k dohodě, tak bych nepřijal post ministra.

Věříte po pár měsících ve funkci, že se Vám v tomto volebním období podaří dát nový směr vztahu státu a církví, který by obě strany akceptovaly?

Přál bych si to a snažím se to. Zda se to podaří, nedokáži v tuto chvíli říci. Velkým krokem kupředu je již fakt, že celá vláda, všechny tři vládní strany i většina církví mají zájem problémy řešit.

Ve zpravodaji Institutu politických a ekonomických studiích (IPES) jste nedávno uvedl příklad, kdy jste v Telči vrátili Katolický dům zpět Římskokatolické církvi bez toho, aniž by vám to přikazoval zákon. Jaké je jeho v současné době využití?

Objekt jsme nevrátili církvi, ale Katolickému spolku, který jej před válkou postavil a po roce 1990 obnovil svoji činnost. Stále je v něm kino a slouží pro kulturní, společenské a sportovní akce.

Telč je v tomto vzácný příklad. Jak jste jako starosta a zastupitel dokázal přesvědčit ostatní, aby s vrácení budovy souhlasili?

Umožňovalo mi to složení zastupitelstva, které se neřídilo pouze psaným právem, ale také morálními zákony. Velká většina zastupitelů měla názor, že vše, co bylo ukradeno, by mělo být také vráceno.

Kde vy sám vidíte možnosti působení církví?

Samozřejmě hlavní důraz musí být kladen na pastorační službu. Aby ale byly církve v dnešní době úspěšné, musí být aktivní i v sociální, charitativní a vzdělávací oblasti.

Je něco, co vám v současné době na českých křesťanských církvích vadí?

To si nedovolím komentovat.

Dobře. Tak to zkusme naopak. Které ze současných osobností křesťanského života v České republice si nejvíce vážíte?

Každého kněze, který ve složitých podmínkách naší společnosti dobře vykonává své poslání.

Jak se tedy díváte na působení duchovních v politice? Ještě nedávno jste měl ve Vašem senátorském klubu jednoho duchovního…

S evangelickým pastorem Zdeňkem Bártou byla vynikající spolupráce. Obecně si ale myslím, že působení kněží v politice nebylo vždycky bez problémů. A to pro jednu i druhou stranu.

Zůstaňme u tématu kněží v politice. Zanedlouho budete jako senátor vybírat nového prezidenta. Dokážete si představit, že byste dal hlas Tomáši Halíkovi?

Za sebe osobně dovedu. V české společnosti je ale jeho kandidatura nereálná. Jak Tomáše Halíka znám, jsem přesvědčen, že by v současné době kandidaturu nepřijal.

Jaký by měl mít dle vaší představy vlastnosti ideální prezident?

Ideální prezident nebude podle mě nikdy existovat. Žijeme v reálném světě a kreslit si ideálního prezidenta je stejné, jako snaha dostat se do světa pohádek.

Jste ministrem za stranu, která se nejen ve svém názvu hlásí ke křesťanství. Jak vidíte její další perspektivu?

Při pohledu na silné a úspěšné křesťansky orientované strany ve většině evropských zemích jsem v této otázce optimistou. Musíme však být více otevření a srozumitelní, především vůči mladé generaci.

Děkuji za rozhovor!

Václav Jehlička - narozen 24. března 1948. Původním zaměstnáním učitel, v současné době ministr kultury a senátor za KDU-ČSL. Před svým zvolením do Senátu Parlamentu ČR působil 12 let jako starosta historického města Telč. Je ženatý. S manželkou Jitkou má 5 dětí (Janu, Ivu, Markétu a Marii a syna Jakuba).