Článek Jána Kubuška s emotivním titulkem „Další rána inteligentnímu designu“ je příkladem nepochopení podstaty celé věci. Ta spočívá v tom, že předmětná diskuse není sporem mezi vědou a vírou (či Biblí), resp. mezi křesťanstvím a biologií, nýbrž mezi filozofickými postoji, které odpovídají dvojímu možnému paradigmatu: materialistickému naturalismu a theismu. Tyto dvě pozice mají tutéž logickou hodnotu, obě jsou legitimní, jsou ale navzájem neslučitelné. Nadšení z uveřejnění článku „v prestižním časopise“ je sice pochopitelné, na druhé straně může být článek nahlížen i jako další příspěvek do kánonu „materialistických vyprávění“. V dílčích věcech bude článek bezesporu v pořádku, jeho závěry jsou ale poplatné světonázorové pozici autorů.

V knize „Rozum v rovnováze“(1) hodnotí prof. Johnson, jeden ze zastánců ID, tuto situaci takto: „Cílem je poskytnout kompletní naturalistický obraz reality, který je definován úsilím úplně z něho odstranit Boha. Fyzici a kosmologové jsou v tomto ohledu lidmi náboženského ražení, ale jejich náboženstvím je většinou věda samotná, a jediný příběh stvoření, který uznávají, je realita přístupná vědeckému zkoumání.“

Galileimu se připisuje věta, že „Bible pojednává o tom, jak se dostat do nebe, a nikoli o tom, jak jde nebe“, a mnozí si myslí, že by to tak mělo platit i pro diskusi dnes. A vskutku to tak je, s rozdílem jen ve znaménku. Středověká církev autoritativně mluvila vědě do toho, jak je vesmír uspořádaný a podle jakých zákonitostí funguje. Vzniklo to tím, že se církev ztotožnila s aristotelovskou představou světa, kterou Galilei svými objevy vyvrátil.

Dnes problém spočívá v tom, že jsme ve věci vzniku a rozvoje života manipulováni autoritativním pohledem naturalismu, podle kterého jiný názor - podobně jako ve středověku - nepřipadá v úvahu. Dnes to není teologie, nýbrž materialismus, který nám říká, který názor je správný. Pokud jde o biologii, tak právě objevy posledních padesáti let „podvrátily sebespokojenou domněnku, převládající v biologii po více než jedno století, že návrh či koncepce je hypotéza, kterou je možné vyloučit s odůvodněním, že jde o fundamentálně apriorní ideu, která je tudíž vědecky nezdravá. Tento závěr je možno interpretovat nábožensky, na náboženských předpokladech však nespočívá.“ (2)
Cuvier stál svého času tvrdě na půdě empirických faktů; byl to vitalista Lamarck, který od faktů ustoupil. A podobně Agassiz, Darwinův odpůrce, vystupoval z čistě empirických pozic a byl to Darwin, který fakta opustil: „Myšlenka, že to byli oponenti evoluce, kteří byli zaslepeni omylem apriorismu, je jedním z největších mýtů biologie 20.století.“

Inteligentní design není postaven „na vědecky netestovatelné hypotéze existence Boha“ (jak tvrdí Kubušek), ale naopak, nepředpojaté hodnocení důkazů vedlo k závěru, že fenomén života nese jasné rysy kódovaných struktur, kde náhoda nemá šanci. Zastánci ID nepíší z náboženské pozice, respektují však fakta a docházejí k závěru, že biochemické mechanismy nemohly vzniknout spontánními přírodními procesy: „Každého, kdo se necítí povinen omezit své bádání pouze na nenaplánované příčiny, ihned napadne, že biochemické systémy byly zkonstruovány.... Život na Zemi je ve své nejzákladnější podobě výsledkem důmyslné, inteligentní činnosti.“ (3) Pro tento pohled mluví množství složitých struktur života, o jejichž biochemické povaze nemohl Darwin nic vědět: patří k nim nejen zmiňované oko či bakteriální bičík, ale také imunitní systém, srážlivost krve a dlouhá řada dalších. Specifickým příkladem může být střední ucho se třemi navzájem přizpůsobenými kůstkami (kladívko, kovadlinka, třmínek), které tam jsou proto, aby zajistily mechanický přenos zvukových vln do vnitřního ucha. Jedna odborná publikace to hodnotí těmito slovy: „Mechanismus středního ucha je zázrakem biologického inženýrství přírody." (4)

Kdo chce, může samozřejmě věřit, že tato složitá struktura vznikla jako výsledek působení slepých sil přírody. Při vší úctě ale - to není pozice vědy, je to jen naturalistická hypotéza, či ještě přesněji: je to jen věc názoru.

 

Citované prameny:

(1) Phillip E. Johnson: Reason in the Balance, 1995

(2) Michael Denton: Evolution – A Theory in Crisis, 1985

(3) Michael Behe: Darwinova černá skříňka, 2001

(4) Lidské tělo, 1991, s.269 (v kapitole Smysly)

Josef Potoček je fyzikální chemik, po převratu působí ve veřejné správě, mj.. jako primátor a náměstek primátora Hradce Králové. Dlouhá léta se věnuje otázkám stvoření a inteligentního designu, pořádá na toto téma přednášky a publikuje.

K tématu bylo založeno čilé diskusní fórum