Vždy po Štědrém dni a Silvestru zažívám melancholický pocit: to, na co jsem se tak těšil, už skončilo. Jako mávnutím kouzelného proutku ten večer odplynul a já jej pomalu ani nestačil zachytit. A protože ten večer už skončil, už není, nemám právo se radovat.

Samozřejmě, člověk nemůže stále ve stavu vrcholného vzrušení jako na Štědrý den, protože by to neunesl. Stejně nejde být stále bláznivě zamilovaný, protože potom by člověk nebyl schopen nic normálního vykonat. :- )

Možná nás zaráží ten pád. 2. ledna jsem stejně radostní jako jindy, ale protože 31. prosince jsme byli 5x radostnější než normálně, ten sešup o čtyři příčky dolů nám je nepříjemný.

Výhodou je, že nemusíme být radostní jenom dvakrát do roka. Jsou dny, které jsou mnohem radostnější než Silvestr – a často je to navíc radost neplánovaná.

Ostatně si myslím, že umíme málo slavit. V jiných státech se slaví pomalu každá blbost. Spousta těch svátků je náboženského charakteru – ty nás komunisté odnaučili slavit. Viděl jsem Iry slavit bujaře svátek sv. Patrika. Nevšiml jsem si, že by se u nás někdo nějak veselil, že má svátek náš patron sv. Václav.

Tudíž: nešetřme si radost na dva dny v roce, ale slavme často. A pokud vám někdo popřál „Veselé Vánoce“, nezapomeňte, že Vánoce ještě neskončily. :-)