Už tomu bude rok, kdy jsem znovu prožil "vlastní konverzi ke křesťanství". Bylo to při lezení po bulharských horách, kde jsem se spolu se svým kamarádem Laďou proplétal trním příkrého svahu. Tehdy jsme si myslel, že jsem znovu našel Boha, ale s přibývajícím časem nevím, zda si On, nenalezl právě mě?

Vždy se snažím před každou cestou důkladně připravit. I tehdy tomu bylo. Vzali jsme si horolezecké vybavení, jídlo, celtu, oblečení a mnoho dalších věcí potřebných k výstupu na horu. Svah (stěnu) jsme si vyhlídli již několik dní předtím. Jediné, co čem jsme dlouho přemýšleli, tak to bylo množství vody, které si máme vzít sebou.

S tím nám poradil náš známý. Tvrdil, že všude v horách jsou prameny, abychom si vzali pouze láhve. A tak jsme vyrazili se třemi litry pro dvě osoby.

Bylo asi kolem třetí hodiny (třicetistupňové horko), když jsme počali naši cestu k vrcholu. Skála byla velice rozpálená.

Po překonání "tekoucího kamení" jsme se dostali na stěnu. Zde se náš poměrně rychlí postup zpomalil. Čím dál těžší terén se změnil v v neprostupnou houštinu. Až jsme se dostali k převisu. Jediná možná cesta byla podlézt převis.

Laďa šel první, pevně přichycen za sedák podlézal skálu, kde byl pouze asi dvoucentimetrový výčnělek na nohu. Překonal to. Podal jsme mu jeho batoh a připravil se. Svůj batoh jsem měl z časových důvodů na zádech, protože v tu chvíli jsem cítil, že překonání tohoto obtížného místa je lehké.

Asi nikdy nezapomenu a chvíli, kdy se smeká má noha a já visím nad několika metrovou strží držen svým kamarádem za ucho batohu. Pomalu mě za něj vytáhl k sobě a jak později přiznal, ani nevěděl jakým způsobem.

Další chvíle patřili odpočinku z vyčerpání (nejen fyzického). Litr vody, který jsme se snažili převalovat v puse, zmizel v našich hrdlech. Ještě dobrá polovina svahu byla před námi.

Tehdy jsem si uvědomil, že nevím, co mě více drželo. Jestli ruka mého kamaráda nebo má víra. Proběhlo mi hlavou, že během chvíle se tělo plné života může změnit v trosku, které by už nic nepomohlo. Co jsem byl proti té hoře? Co to bylo za sílu, kterou jsme zde tak intenzivně prožíval?

Večer i přes velkou žízeň a šílené vyčerpání jsme nemohl usnout. Možná si někdo řekne, že má zkušenost s "nějakou sílou", byl výplod mé fantazie, která se rozjela po překonání traumatizujícího zážitku. I to je možné. Ale proč si tedy můj "nevěřící kamarád" Láďa půjčil ode mě Nový zákon a celý ho během našeho více jak týdenního pobytu v Bulharsku přečetl?