Dvacáté výročí listopadových změn roku 1989 autoři pochopili jako příležitost k ohlédnutí zpět i k výhledu do budoucna. Vzpomněli naděje upírané k církvi na přelomu 80. a 90. let i nenaplněná očekávání. O tom, že církev v tomto směru zklamala, mluvil Duka už v 90. letech. "Není divu, že církev namnoze tápala, často nenaplnila představy svých členů ani společnosti. Bez uzardění se církev neodvážila ani vstoupit do dveří, které se otevíraly, a vnitřně paralyzována tvrdošíjně lpěla na zaběhaných pořádcích," píše se v závěru nové knihy.
Po určitém tápání a hledání priorit se přesto katolické církvi daří najít si novou cestu, míní autoři. Autoři zmiňují aktivity v charitách a hospicech, pastorační činnost vojenských a nemocničních kaplanů i církevních škol.
Kniha se věnuje i nedořešenému majetkové vyrovnání, česko-vatikánské smlouvě i zákonu o církvích. Připomíná neochotu politiků řešit tyto dlouho otevřené problémy, která často pramení z předsudků a nepochopení. "Ve skutečnosti zde rozumné argumenty velkou roli nehrají, církev a její aktivity se tak mnohdy stávají jen zástupným problémem a kopacím míčem na politickém hřišti," píše v knize.
Stostránková Bílá kniha obsahuje pětistránkovou "černou kapitolu". V ní se vzpomíná například na aféru s pražskou katolickou fakultou, která kvůli nestandardnímu vedení málem přišla o akreditaci. Další černou skvrnu představují podle knihy kněží, kteří za minulého režimu spolupracovali s StB. Ne všichni se se svou minulostí dostatečně vyrovnali, přestože je k tomu biskupové vyzvali. "Bohužel se ale ukázalo, že svou vinu jsou ochotni vyznat spíše ti, jejichž vina je malá či sporná, než skuteční aktéři nepravostí," píše se v knize.
Velmi stručně a spíše obecně se pak autoři zabývají skandály se sexuálním zneužíváním v církvi. Česka se přitom týká pouze jeden odstavec. Píše se v něm, že i v ČR se objevilo "několik podobných skandálů", které se vyřešily běžnou právní cestou. "Vyvozovat z těchto politováníhodných událostí nutnost odstranění celibátu nepovažujeme za řešení ani za korektní přístup," uzavřeli stručnou kapitolu autoři. Čtvrtým "hříchem" církve je podle autorů její uzavřenost vůči okolí, to, že se jí ne zcela daří přiblížit se lidem.
Podle sčítání obyvatelstva v roce 2001 katolíci tvoří 27 procent obyvatelstva, v rámci věřících pak představují nejsilnější komunitu - 83 procent. Z 10 milionů obyvatel chodí pravidelně na nedělní bohoslužby asi půl milionu věřících. Podle autorů Bílé knihy však "není pochyb, že se v obyvatelstvu skrývá velký potenciál". Naději spatřují v tom, kolik lidí si najde cestu do kostela o Vánocích a Velikonocích.
ČR | Obyvatel | Pokřtěných katolíků* | Katolíci podle sčítání (2001) | Farnosti** | Kněží*** | Kostelů a kaplí |
Česká církevní provincie | 6,185.000 | 1,920.000 | 1,223.000 | 1330 | 995 | 4124 |
Arcidiecéze pražská | 2,062.000 | 600.000 | 370.000 | 142 | 365 | 896 |
Moravská církevní provincie | 4,045.000 | 2,260.000 | 1,523.000 | 1145 | 985 | 3400 |
Arcidiecéze olomoucká | 1,376.000 | 760.000 | 570.000 | 419 | 370 | 1331 |
Česká a moravská církevní provincie (CELKEM) | 10,230.000 | 4,180.000 | 2,746.000 | 2475 | 1980 | 7524 |
* Jde o statistický odhad. Mezi pokřtěné se počítají i ti, kteří se při sčítání nepřihlásili. Odvozeno ze statistik pokřtěných a zesnulých.
** Rozdíly v počtu farností vychází z míry slučování farností.
*** Diecézní a řeholní kněží žijící na území diecéze.