Podle mnohých spekulací a přání by se v Brně mohla otevřít pobočka Institutu Jana Pavla II., , která by nabízela teologické vzdělání již v roce 2013. Podporu má u nás téměř u všech – od hejtmana, přes biskupa až k velvyslanci ve Vatikánu. Co by ale mohla pro Brněnskou diecesi nebo Česko přinést? Měla by vůbec smysl další soukromá vysoká škola?

Ač to může být na první pohled téměř kacířská úvaha, je potřeba zvážit, zda nový papežský institut v Brně má dostatečný význam, zdali bude mít teologický, kulturní i vědní přesah a má smysl o něj bojovat pro něco více než jen z důvodu přehnané snahy o prestiž. Je třeba si uvědomit, že Brno je studentským velkoměstem, ve kterém se bude v nejbližších letech pěstovat špičková věda, a že nabídka na vzdělávání je zde opravdu pestrá a bohatá.

To, co je pro její potenciální význam zřejmě nejpodstatnější, je doposud zcela neznámé – rozsah výuky, vědy či právní statut. A také otázka kvalitních vyučujících. Myslím, že tradiční zaměření Institutu na rodinu a její teologii je bezesporu potřebné a užitečné. Nejen pro samotnou vědu, ale také pro přenesení tohoto tématu do celospolečenské diskuse. Pokud bude škola dobře fungovat, může být podnětným místem pro intelektuální diskuse, zdrojem zajímavých filosofických podnětů, teologických reflexí nebo místem pořádání konferencí. Dnes se totiž křesťansky o rodině mluví jen velmi málo a na úrovni ne právě vysoké.

Nechci nijak umenšovat například diskusi o potratech, ale je třeba vidět, že samotný potrat je z velké většiny jen důsledkem absence kvalitního rodinného klimatu. Myslím, že právě rodina je tím, co by v diskusi mělo zaznívat především – jak v ní kvalitně žít, jak vychovávat děti, co to je teologie rodiny nebo zanedbávaná liturgie uvnitř rodinného prostředí. Pokud nedokážeme rozumným způsobem reflektovat současné rodinné problémy, je boj proti potratům čistý alibismus a farizejské pokrytectví. Je to boj proti následkům bez ptaní se po příčinách a bez snahy s nimi cokoli dělat. V tomto ohledu by jistě Institut mohl přinést mnoho podnětného a správného.

To, co je pro jeho funkci ale zcela nezbytné, bude dostatečný rozsah výuky – zatím není zřejmé, zda bude nabízet jen bakalářské či magisterské studium, nebo také doktorské. Právě to je totiž spojené s vědou a výzkumem. Pokud má mít existence pobočky smysl, pak je třeba, aby zde v denní formě probíhala seriózní akademická práce.

Důležitou věcí je také právní statut institutu – bude se řídit italským nebo českým právem? Jaký titul budou studenti dostávat a jaké bude napojení na římskou centrálu? Jihomoravský kraj, který se o její zřízení začal silně zasazovat, by rád viděl intenzivní výměnu zkušeností – tedy vzájemné studijní výměny. To je ale zatím spíše ve hvězdách.

Na první pohled by se mohla celá diskuse zdát poněkud nadbytečná - každé podobné dílo dobré, by si jistě mohl říci nejeden čtenář. Ale myslím, že to tak v žádném případě není. Předně je v Brně k dispozici studium kombinovaných oborů z CMTF, tedy teologické nauky a obor zaměřený na katechezi a vzdělávání. Pokud by významnou část studentů (třeba i jen 30 %) získal z tohoto množství Institut, mohlo by dojít k jejich významné redukci. Je tedy třeba zajistit, aby jeho úroveň a celková kvalita byla více než jen srovnatelná s kombinovaným studiem na CMTF. V opačném případě může přinést podstatně více škody než užitku.

Na tomto místě je třeba zmínit ještě jednu důležitou věc. Institut Jana Pavla II. není jen běžnou vzdělávací institucí, ale také rozvíjí teologii těla či rodiny blahoslaveného papeže. V tomto ohledu je možné jednoznačně ocenit úsilí paulínek, které zprovoznili web Teologie těla – Povolání k lásce. Ať již se na něj díváme jako na první myšlenkový think-thank pro novou vysokou školu, nebo jako snahu popularizovat tuto oblast teologie, která je tak často různě deformovaná a překroucená, jedná se počin smysluplný a sympatický.

V tomto kontextu si nelze než přát, aby podobným způsobem vstoupila do naší společnosti také česká pobočka Institutu Jana Pavla II. Je nutné mít na ni racionální pohled a zvážit, zdali v té či oné formě může přinést a přinese něco smysluplně použitelného, nebo by se měly síly těch, kteří ji budou pomáhat budovat, soustředit na jinou činnost. Ač o jejím vzniku ani formě není ještě rozhodnuto, jedná se o projekt, který jistě bude třeba kriticky zvážit a posoudit. Nic není totiž nebezpečnějšího než nekritické nadšení.

Autor je studentem programu Teologie na CMTF a a programu Fyzika na PřF MU.