Teologická komise v těchto dnech přemýšlí, jaký je osud dětí, které zemřou před přijetím křtu. Otázka Limbu už prý dnes je v krizi, teologické i magisteriální, říká sekretář komise, jezuita. Ještě že ne kosmologické. Nová instrukce o přijímání adeptů kněžství s homosexuální orientací stanovuje „prospěšná kritéria“, říká prefekt kongregace pro katolickou výchovu, a uvádí příklad, že kosmonautem se také nemůže stát ten, kdo má závratě. Va bene.
Každý den jezdím přeplněným metrem, ve kterém někdo hraje na harmoniku a vybírá do kelímku, cestou na pracoviště míjím vymezená stanoviště žebráků a sleduji, jejich aktivity. Někdo hraje na všelijaké nástroje, někdo sedí v rozmanité „útrpné poloze“, někdo napíše svůj příběh na papír, někdo hlasitě křičí na okolostojící a mává berlemi, a jeden dokonce každý den vymezenou dobu jen tak sedí na papírové krabici a čte noviny.
Začal advent a téměř každý den prší, takže pod mosty u Tibery už se bydlet nedá. Ve zprávách ukazují jednu kolonii bezdomovců, kde jeden předvádí, jakou mají krásnou, skoro novou ledničku na potraviny. Reportér se ptá, kam ji zapojují do elektřiny, a bezdomovec odpovídá, že to přece není třeba...
Po chodbách našeho rozhlasu běhají lidé a volají na sebe v různých jazycích. Jednotlivé redakce jsou umístněné v několika patrech jedna vedle druhé a občas jsou slyšet přes stěnu nezřetelné hlasy. Brzy ráno a pozdě večer se pak rozezní vesmírný prostor ticha, kdy všechny hlasy a zvuky už se přesouvají jen na rozhlasové vlny. Každý den je něčím nový a každý den je zároveň stejný. Vše podstatné se odvíjí už jen v retrospektivách, protože na přítomnost nezbývá čas, a vše co přijde je dosud ukryté v Tajemství. Měl by přijít nový génius v rozměru Stanlyeho Kubricka a natočit o tom 2005 Vesmírnou samotu, samotu nebeského astrálního Limbu, který je možná v krizi a možná plný smějích se i plakajících dětí...
Autor je redaktor české sekce Vatikánského rozhlasu.