Seznamka
Jan Fischer na pražském Žofíně při představování politického programu
Autor: www.janfischer.cz
Velmi krátce po nástupu do premiérské funkce jste přijal zástupce České biskupské konference, Ekumenické rady církví a Federace židovských obcí. Co Vás vedlo k tomuto kroku?
Setkávání představitelů státu se zástupci organizací, jež jsou součástí občanské společnosti, pokládám za nezbytné. Je potřeba s nimi vést dialog, využít jejich zkušeností, více je zapojit do rozhodování o dění v naší republice. Stejně jako tenkrát i dnes považuji církve za důležitého partnera v boji proti extremismu. Tomu jsme na společném setkání v roce 2009 věnovali největší prostor. Bylo to pro mě velmi přínosné, a takové spolupráci se nebudu vyhýbat ani do budoucna.
Jaký model vztahů církví a státu preferujete: odluku, kooperaci či jiný?
Preferuji model odluky církví od státu, který je již v dnešní době naprosto běžný. Česká republika by měla tento proces dotáhnout do konce. Chtěl bych ale zdůraznit, že odluka neznamená konec dialogu a spolupráce církví, státu a celé občanské společnosti.
Ve společnosti často zaznívají hlasy, že církve by měly být v postavení jakéhokoli jiného spolku či občanského sdružení. Sdílíte tyto názory?
Za podmínky odluky církví od státu bych na současné právní úpravě postavení církví nic neměnil, nevidím k tomu důvod.
Dovedl byste vyjmenovat několik pozitivních momentů v působení církví ve společnosti? A kde naopak vidíte problematické či neuralgické body ve vztahu církví a necírkevní veřejnosti?
Velký přínos působení církví vidím v zachování tradičních hodnot, na kterých je postavena naše civilizace. V té konkrétnější podobě bych pak vyzdvihl působení církví v oblasti kulturní, sociální a zdravotnické. Spolu s manželkou jsme měli řadu možností setkat se s lidmi, kteří v této oblasti působí. Obdivuji jejich úsilí, energii, a velice si vážím jejich práce.
Závažné spory se podle mého názoru v České republice naštěstí nevyskytují. Vztah církví a necírkevní veřejnosti je samozřejmě v naší zemi specifický, z hlediska vysokého počtu lidí hlásících se k ateismu. Otázkou je, do jaké míry tyto průzkumy opravdu reflektují realitu. Spíše než nesouhlas s vírou nebo s jejími hodnotami, se jedná o odpor k institucím obecně, který je výsledkem komplikovaného historického vývoje. Myslím si, že se postoj obyvatel vůči církvím od pádu komunistického režimu zlepšuje, a přál bych si, aby byl tento pozitivní trend zachován i do budoucna.
Jaký je váš názor na etické otázky – aborty, eutanázie, homosexuální manželství a případné adopce dětí těmito páry?
Otázku potratů považuji za velmi závažnou věc osobního rozhodnutí rodičů, resp. žen samotných. V případě eutanázie jsem kategoricky proti její legalizaci. Co se týče registrovaného partnerství, domnívám se, že je v pořádku. Manželství vnímám jako svazek muže a ženy. Můj názor na možnou adopci dětí homosexuálními páry se ještě utváří. Vždy je třeba sledovat zájem dítěte. V současné době bych se více zaměřil na problematiku ústavní péče jako takové a možných změn, které by vedly k častějšímu umísťování dětí mimo státní ústavy a zařízení, tedy do pěstounských rodin, které jim zajistí opravdový domov.
V poslední době jste jistě jako statistik zaznamenal velký posun od tradiční rodiny k volným partnerským svazkům (41% dětí se rodí mimo manželství). Jak vnímáte tento vývoj?
Pro mě osobně je manželství důležitou institucí. Je nezbytné, aby se v jakémkoli druhu svazku rodiče dobře postarali o své děti.
Mohl byste krátce komentovat schválenou podobu majetkového narovnání mezi státem a církvemi?
Pokládám za důležité, aby se jednou provždy vyřešila otázka odluky církví od státu. Navrácení majetku je v tomto případě prostředkem, jak umožnit církvím existenci nezávislou na státní podpoře. Řešením mohl být jen kompromis mezi státem a církvemi, kterého bylo dosaženo po dlouhých jednáních. Proto se současnou úpravou v podstatě souhlasím. Jediným problémem je načasování. Domnívám se, že by bylo dobré počkat na ekonomicky příznivější dobu.
A nakonec dovolte osobní otázku: Co pro Vás znamená víra v Boha?
Víru považuji za soukromou věc každého člověka. Jsem rád, že jsem k ní našel znovu cestu, a to díky mému nejmladšímu synovi. Víra se znovu stala důležitou součástí mého života.
