František jede do práce...jako obvykle.
Autor: jezuici.pl

„Už po staletí platí zásada, že první přicházející otřesy v katolické církvi jsou nejpatrnější v Německu,“ píše prominentní vatikanolog John Allen v magazínu National Catholic Reporter. „Německý národ koneckonců přivedl na svět reformaci, a byla to právě intelektuální a duchovní energie německých teologů, která popostrčila církev směrem k Druhému vatikánskému koncilu. Na to upozorňuje Ralph Wiltgen ve své slavné historiii Druhého Vatikánu, nazvané Rýn se vlévá do Tibery,“ píše autor. 

Uvážíme-li tato fakta, je dobré všímat si, co takzvaný „Františkův efekt“ provádí v těchto dnech právě v Německu, míní Allen. Média si v této souvislosti všímají především skandálního případu limburského „biskupa luxusu“ Franze-Petera Tebartz-van Elsta, který nechal rekonstruovat své sídlo v přepočtu za 783 milionů korun, přičemž jenom na jeho koupelnu vynaložili daňoví poplatníci 410 tisíc korun. 

Papež František vyslal do Limburgu vizitátora, a tento týden jej povolal „na kobereček“ do Říma. Dva dny po krátkém slyšení pontifik pozastavil biskupovi výkon úřadu. Prelát libující si v luxusu na poslední chvíli prokázal, že není úplně hluchý, a na setkání s papežem odletěl s nízkonákladovými aerolinkami. Bylo však už pozdě. „Nemáme tomu všemu rozumět jako včasné výstraze před něčím větším, co přijde?“ ptá se magazín. 

 Co se Limburgu týče, je evidentní, že nový papež nemá problém se zostouzením provinilých. Verdikt nad „biskupem luxusu“ přišel svým způsobem trochu opožděně – papež jej vynesl daleko dříve – ve chvíli, když představil veřejnosti radikálně odlišnou vizi vedení a života církve. V jeho pojetí církve nemají biskupové se zlatými klikami místo. Lze si však představit, že za Benedikta by k podobnému skandálu nedošlo. Z pohledu médií je totiž nesmírně atraktivní a dráždivý právě kontrast mezi van Elstem a jeho novým šéfem. Jeden americký deník napsal, že van Elst „nepochopil vzkaz, že se odteď jede podle jiných not“. 

Limburský biskup Franz-Peter Tebartz-van Elst
Autor: Flickr.com / Creative Commons

Františkův důraz na prostý životní styl zcela jistě vyrůstá z jeho osobních charakterových vlastností a duchovních důrazů. Zároveň je ale papež natolik obratným politikem, že si uvědomuje, jaký klacek tím dal do rukou médiím i veřejnému mínění pro případy těch, kdo se nevydají stejnou cestou. Jinými slovy, limburský případ ukazuje, že František nemusí nutně vystupovat jako autoritář, aby dokázal zatlačit na nepoddajný střední management církve. „Někdy stačí pouze dát příklad a veřejné mínění odvede práci za papeže,“ dodává National Catholic Reporter. 


Kolínská arcidiecéze je bohatší než Vatikán 

Mluvčí německé větve katolického hnutí My jsme církev Christian Weisner na jiném místě magazínu National Catholic Reporter ujišťuje, že van Elst je jen špičkou ledovce. „V německém katolictví se odehrává reálný kulturní střet kardinálů a biskupů, jmenovaných Janem Pavlem II. a Benediktem XVI., s novým papežem. Expert na finance německé katolické církve Carsten Frerk není odporem vůči Františkovi překvapen. „Německá katolická církev je jednou z nejbohatších na světě, a její špičky mají své představy o životním stylu,“ říká autor dvou knih o majetkových poměrech německých katolíků. „Proto se církev raději snaží své jmění utajit, protože by to vedlo k drastickému propadu úbytku dárců,“ míní expert. 

V Německu se ke katolictví hlásí 23 milionů lidí, kteří musejí církvi ze zákona odvádět na daňových asignacích 8 až 10 procent z celkové státní daně. V roce 2012 to katolické církvi vyneslo jen z daní v přepočtu 133 miliard korun. Od zahájení sekularizace, kterou v Německu nastartoval na počátku 19. století Napoleon, platí stát křesťanům také pravidelné příspěvky – v roce 2012 to bylo 212 milionů korun všem státem uznaným církvím. Sedmadvacet německých katolických diecézí má však příjmy i z pozemků či akcií. Analytik John Berwick z rozhlasové stanice Deutsche Welle tvrdí, že kolínská arcidiecéze je bohatší než Vatikán. 

Hlavní otázkou podle National Catholic Reporteru zůstává, zda se německá církev dokáže srovnat s reformním kurzem nového papeže. Pokud ne, nebude schopna zastavit dramatický propad členské základy a do dvaceti let se stanou křesťané v Německu menšinou. Kvůli skandálům s pedofilními kněžími opustilo církev v roce 2010 181 tisíc věřících, a v následujících dvou letech 126 a 118 tisíc katolíků. „Církev se octla na křižovatce, o tom není pochyb,“ dodává Weisner. 

Rostislav Matulík je spolupracovníkem Českého rozhlasu Plus (http://www.rozhlas.cz/plus/portal/)