Seznamka
Kuba - protestantská modlitebna
Autor: archiv autora
Přestože počet pravidelných návštěvníků bohoslužeb na Kubě za posledních deset let výrazně vzrostl prakticky všem církvím, nemají církve stále ani zdaleka vyhráno ve svém boji za svobodu vyznání. Kubánský totalitní režim Raula Castra jim dává jen omezené možnosti působení na lidi a po ekonomické stánce většina z nich živoří.
V mnoha domácnostech již dávno nahradily obrázek Fidela Castra a dalších revolucionářů náboženské symboly. Nicméně na veřejné prezentaci církve se to ještě neprojevilo. Politická policie stále drží kontrolu nad kostely a modlitebnami i jejich administrátory, kteří jsou pod bedlivou kontrolou místních důvěrníků.
Proto se není co divit, když při návštěvách katolických disidentů a kněží působí velmi rozpačitě. Prostě se bojí. „Chápejte, pokud byste byl za své názory čtyři roky ve vězení, asi byste se nebavil také s kdekým,“ prozradil mi jeden z katolických disidentů, který si však přál zůstat v tajnosti. Během nedávného příjezdu papeže Františka, byl jedním z těch, kteří skončili v policejní cele.
Kuba - torzo kostela
Autor: archiv autora
Ekonomicky církve na Kubě živoří
Většina, z před mnoha lety zabaveného majetku, jsou často nepoužitelné ruiny. Církve přišly o školy, nemocnice, pozemky, statky i prestiž. Nyní většina místních farností a sborů žije ze skromných příspěvků věřících a především ze zahraničních darů. Díky štědrosti kubánské komunity v Miami a Madridu, se řada památek podařila za pět minut dvanáct zachránit. Nicméně ani to nestačí na činnost a údržbu zničeného majetku.
Církve se tak většinou soustředí především na pomoc těm nejchudším. Vedle jídla se snaží zajistit i nocleh nebo základní zdravotní péči. Především kožní, zubařská a psychiatrická péče patří k těm nejzanedbanějším. V řadě místech se jen ztěží dostávají základní léky a hygienické pomůcky, nebo si je řada těch nejchudších obyvatel prostě nemůže dovolit.
Primárním úkolem bude vyučování etiky
Církve na Kubě si tak prochází opravdovou chudobou. Pokud by se režim změnil, řada kněží by určitě chtěla požádat o návracení jejich bývalého majetku. Podle kněží bude také potřeba církve ještě více otevřít lidem a k tomu je naprosto nutné mít zázemí, například pro vzdělávání lidí.
Církve se ani za doby nejtvrdší represe ze strany státu nezřekly své možnosti vyučovat lidi základům křesťanské věrouky a děti náboženství. Nicméně výuka nejčastěji probíhá, podobně jako za komunistických dob v Československu, v utajení. I na Kubě se tak lze setkat s fenoménem tzv. bytových universit, kam se sjíždí lidé ze širokého okolí.
„Pokud by se situace změnila, očekáváme nárůst praktikujících věřících se zájmem o výuku, například křesťanské etiky. V tu chvíli budeme samozřejmě muset naše prostory zvětšit,“ vysvětluje jeden z katolických kubánských disidentů, s odkazem na malé zajištění zázemí většiny kubánských církví a křesťanských komunit.
Tomáš Zdechovský je poslancem Evropského parlamentu za KDU-ČSL
