Seznamka
Detail obálky knihy
Autor: http://ikarmel.cz/
V posledních letech vyšlo několik zajímavých knih o introverzi a introvertech. Jejich autoři nemají bezprostřední vazbu na křesťanství a církev, proto se zaměřili na problémy introvertů v běžných prostředích jako rodina nebo pracoviště. Kniha o situaci introvertů v církvi a křesťanských komunitách dlouho chyběla.
Mezeru vyplnil Adam S. McHugh, americký presbyteriánský pastor a duchovní poradce, spolupracovník katolické arcidiecéze v Los Angeles, sám introvert. Začíná vyprávěním, jak chtěl odstoupit z přípravy na službu pastora, protože dospěl k závěru, že nemá povolání. Disponoval sice kazatelskými a učitelskými schopnostmi, ale unavovaly ho kontakty s větším množstvím lidí.
Neuvádí, co mu zabránilo hodit dopis o odstoupení z přípravy do schránky. Ale jen díky tomu, že to neudělal, mohl svoje povolání uskutečnit a my dnes můžeme číst tuto knihu.
Kniha rozebírá introverzi z různých zorných úhlů včetně duchovního a náboženského aspektu. Lze ji použít v pastoraci, při duchovním doprovázení, zpovědní praxi, vedení farností společenství a různých komunit, které fungují převážně podle extrovertních vzorců.
Nadřazování extroverze nad introverzi vzniklo podle autora jako důsledek americké kultury. Promítlo se to bohužel i do duchovního a církevního života. Zavedl se termín tzv. introvertní církev. Tím se myslí církev zahleděná do sebe, která postrádá misijní rozměr. Spojovat takovou charakteristiku s introverty je necitlivé a navíc nepravdivé. Autor upozorňuje, že introverti umí také evangelizovat, i když jinak než extroverti. Nejde o žádné poustevníky nebo melancholiky bez sociálních kontaktů a aktivit. Introverti disponují mnoha cennými vlastnostmi a schopnostmi a dokážou se zapojit do světa s mimořádnou intenzitou. Obě skupiny by měly v církvi více spolupracovat a podílet se na farních službách rovnoměrně. Mám bohužel zkušenost, že kněží a pastoři se obklopují převážně extroverty a vybírají si z nich spolupracovníky. I když to dělají jen podvědomě, aspoň doufám.
Obálka knihy
Autor: http://ikarmel.cz/
Autor vysvětluje historické kořeny vzniku extrovertní církve, která se přeceňuje, zatímco se přehlížejí její negativa. Souvisí to s křesťanskými církevní hnutími, která zasáhla tisíce lidí a přinesla mnoho pozitivního. Snaha vytvořit vstřícné prostředí pro hledající postupně vedla k odsunutí tajemna a posvátna. Začal se klást důraz na citovou zbožnost na úkor teologického vzdělání. Nakonec převládla snaha pomáhat Duchu svatému místo přesvědčení o jeho moci a síle.
Autor upozorňuje, že marginalizace introvertů v křesťanských komunitách je v kontextu církevních dějin novodobým jevem. Introverti měli předchůdce, pouštní otce a mnichy. Tito kontemplativní samotáři a duchovní emigranti byli tenkrát velmi ceněni a vyhledáváni. V tomto světle nabývají vlastnosti a schopnosti introvertů prorockých rysů.
Autor se zabývá podrobně spiritualitou introvertů, která je založena na kontemplaci a tíhnutí k samotě. Introverti sdílí osobní a důvěrný vztah k Ježíši, ale upřednostňují interakci s menším počtem lidí. Navenek to může vypadat jako egocentrismus. Mnozí lidé introverzi s egocentrismem ztotožňují.
Extroverti připisují introvertům povahové rysy jako plachost, rezervovanost, ostýchavost a pasivitu, jindy citový chlad, aroganci a asociálnost. Jedná se o zevní, hrubě zkreslený pohled. Tyto rozdílné, často protikladné pohledy na introverty ukazují, že neexistuje nějaký jednotný model introverze. Najdeme mezi nimi různé typy osobností. Skutečného introverta není snadné identifikovat. Pokud někdo narazí na introverta, který se jeho zjednodušeným představám vymyká, často ho za introverta ani nepovažuje a posuzuje ho nesprávnou optikou. Introverti se navíc v různých situacích projevují různě. V úzkém okruhu přátel bývají vřelí a otevření, zatímco v přítomnosti cizích lidí se stáhnou, chovají se chladně a odtažitě. Extroverti reagují ve stejných situacích přesně naopak. Z toho vyplývá, že tady nejde o dvě kategorie odlišných lidí, ale dvě odlišné síly přítomné v každém z nás.
Obtížnou situaci introvertů komplikují nesprávné představy, jak má zdravé křesťanské společenství vypadat. Některá společenství kladou rovnítko mezi spiritualitu a sociabilitu, víra se hodnotí množstvím vztahů a aktivit. Existují však různé způsoby zapojení. Zatímco extrovert postupuje jednoduše z okraje do středu, introvert s kolísavou hladinou energie se pohybuje metodu tzv. introvertní spirály. Může to vyvolat nedorozumění nebo i nařčení z nevěrnosti.
Kniha není určena jen introvertům, i když se mnozí v autorových zápasech poznají a najdou cenné rady. Většina introvertů svoje silné i slabé stránky dávno zná. Mnoho lidí patří k ambivertům, kteří inklinují k oběma pólům. Těm může kniha pomoci poznat více introvertní část jejich osobnosti. Podle mne by však prospěla hlavně extrovertům. Nejen těm, kteří o introvertech nic nevědí, ale spíše těm, kteří o nich mají jednostranné a zkreslené představy.
Adam S. McHugh: Introverti v církvi (Karmelitánské nakladatelství, Kostelní Vydří 2016)
Související článek: O přirozenosti mlčícího vola
