Celým filmovým příběhem prostupuje rozervanost – od dítěte až po dospělého muže. Příběh se právem jeví jako nehorázný: malé batole tajně pokřtěné. Židovské dítě bylo násilně vytrženo z dobře fungující, milující rodiny, „v zájmu spásy duše“. Ať už převýchova byla sebevíce láskyplná, byla v podstatě zničující a na Edgardově osobnosti se zákonitě musela ošklivě podepsat.

Kniha kázání a esejů evangelického faráře Martina T. Zikmunda Stesk po kraji, která vyšla v listopadu letošního roku ve druhém a upraveném vydání, je zajímavou sondou do života a myšlení člověka, jenž je svým vyznáním a službou ukotven v evangelickém prostředí a zároveň vstupuje do ekumenického dialogu se zástupci ostatních církví a samozřejmě také se sekulárně orientovaným světem.

Miloš Doležal dokonale ovládá umění dodržet dokumentární věrnost, a přitom nebýt suchopárný. To se projevuje nejen v tak zásadním díle, jako je literárně pojatý životopis P. Josefa Toufara, ale i v miniaturách z doby tak zvaného reálného socialismu. Jeho dílko zaujme svým neotřelým titulem: Jízda na skle ochcanou strání.

V kostele Pražského Jezulátka byla během Noci kostelů zahájena neobvyklá výstava. Svoje obrazy a písňovou tvorbu zde představila teoložka Iva Folajtárová. Její malby jsou působivé svou barevností. Rozzářily noční prostor kostela, ve kterém jinak převažuje kombinace zlatých prvků rámujících potemnělé oltářní obrazy. Dialog minulosti a přítomnosti se však netýkal jen vizuální stránky.

V březnu byl v katedrále svatého Mikuláše v Českých Budějovicích v prostoru dosti protáhlého polygonálního kněžiště instalován a požehnán soubor šesti velkých tapiserií slovinského jezuitského teologa, výtvarníka a spisovatele Marka I. Rupnika. Škoda, že instalace není v celé lodi kostela. Zdá se mi, že Rupnikovy tapiserie trpí nejen svým umístěním, ale i tím, jakým způsobem přišly k té části Božího lidu, který se tam, na jihu Čech, shromažďuje.