Velký vlastenecký výlet je název dokumentární road movie režiséra Robina Kvapila. U části lidí ve svém okolí se setkáváme s názory, že tzv. mainstreamová média přinášejí o válce na Ukrajině zkreslené či přímo lživé informace. Robin Kvapil se rozhodl, že se svým štábem zaveze několik takových lidí přímo na místo, aby se na vlastní oči přesvědčili, jaká je skutečnost. Dva muži a jedna žena, všichni víceméně příznivci Putinova Ruska, cestují z Prahy až na dohled válečné fronty.
Měl jsem možnost dokument zhlédnout v předpremiéře a účastnit se také následné debaty s tvůrci filmu a dalšími hosty.
Výletníci se dostanou do Charkova a okolí, vidí masové hroby v Izjumu, dojedou až na Donbas, cestou zpět se zastavují v Kyjevě a ve Lvově. Sami se nejednou ocitají v reálném nebezpečí, že budou zasaženi ruskými raketami, a musí se proto uchylovat do krytů nebo urychleně opouštět navštívené místo. Součástí štábu byl kriminolog a deviantolog Petr Pojman, který doprovázel filmaře jako bezpečnostní analytik. Oporou v krizových a možných traumatických situacích byl psychiatr Petr Pöthe. Po dobu natáčení na Ukrajině doprovázela celou skupinu jako překladatelka a průvodkyně Lucie Řehoříková, která v minulosti vedla šest let České centrum v Kyjevě.
V debatě po filmu režisér opakovaně zdůrazňoval, že film není o Petře, Ivovi a Nikolovi, kteří v doprovodu štábu sbírají zkušenosti ve válkou sužované zemi. Žádal také, abychom protagonisty neodsuzovali za jejich postoje, protože oni šli svým způsobem s kůží na trh a bez nich by film nemohl vzniknout. Cenná svědectví ze zdevastovaných lokalit a o zdevastovaných lidských osudech, jak před nedávnem přinesl také dokument zpravodaje Martina Dorazína Válečný zpravodaj, nejsou zdaleka tím jediným a hlavním, co si může divák odnést z Kvapilova dokumentu.
Během výletu trojice protagonistů do válečného světa se divák stává účastníkem výletu do mentálního světa „dezolátů“. Označení přijímá Ivo jménem ostatních výslovně za své.
Záměrem Robina Kvapila nebylo tyto lidi přesvědčit o svém vidění světa. V tomto hráli všichni zúčastnění férovou a otevřenou hru. Petra, Ivo a Nikola natáčeli na své vlastní kamery, co je zajímalo, svěřovali se svými komentáři a formulovali svá hodnocení a hodnotové postoje. Podobně vystupovali při společných setkáních Petr Pojman, Petr Pöthe a další příležitostní aktéři.
V těchto pomyslných kulisách se divák najednou ocitá jaksi sám. Ocitá se před nelehkou výzvou vydat se na svůj vlastní výlet. Výprava na Putinovým Ruskem napadenou Ukrajinu nekončí happy endem ve formě prozření tří českých dezolátů, kterým konečně dojde, že moskevský diktátor je bezohledný agresor zodpovědný za ohavné válečné zločiny. Na druhou stranu, všichni tři se cítí lidskými příběhy konkrétních lidí zasaženi, projevují empatii a soucit. Nelze říct, že realita, která je krutě konfrontuje, s nimi nic nedělá. Zároveň od nich zaznívají výroky, z nichž vám bude běhat mráz po zádech.
Na svém výletě do vnitřního světa lidí, kteří žijí kolem mne, a vůbec jich není málo, jsem si musel klást otázku, jak je to možné, že navzdory osobní zkušenosti někdo může „nevidět“ očividné zlo a nepojmenovat ho. Co tyto lidi k takovému přesvědčení přivedlo? Je vůbec nějaká šance se s nimi opravdu setkat a najít něco společného? Racionální argumenty, holá fakta, odborné analýzy to nejsou, a nepřesvědčí je. Považoval bych pro sebe za nepoctivé a za úskok hledat vlastní vysvobození ze zajetí těchto a podobných otázek závěrem, že to jsou lidé hloupí a necitliví. Ne, nejsou.
Za nebezpečné považuji rovněž zaujetí postoje nezájmu o ně a o jejich svět. Byla by to destruktivní rezignace na zodpovědnost za společnost, ve které žiji a kterou svým dílem také utvářím. Trojice výletníků reprezentuje oběti dezinformační války, kterou Rusko vede proti západní civilizaci. Putin se děsí svobody, která je přímo podstatou našeho světa.
Díky Velkému vlasteneckému výletu přemýšlím, jak s touto nezpochybnitelnou hodnotou naložit, aby byla mou skutečnou silou, a nikoliv zranitelným místem, na které může dopadnout smrtící zásah.
Premiéra filmu v kinech je stanovena na symbolické datum 21. srpna. Vydat se na výlet s vlastenci vyžaduje jistou dávku odvahy. Míra vystavení se nebezpečí už ale záleží na každém jednom z nás. Nečekám, že mnoho lidí mimo „mou bublinu“ film přiměje ke změně názorů. Jsem smířen i s tím, že pro řadu lidí budou Petra, Ivo a Nikola nefalšovanými hrdiny. Nic z toho mě neodrazuje od snahy o něco lépe pochopit svět, ve kterém žiji, a lidi v něm. Svoboda bez porozumění totiž nemůže žít. Porozumění světu, jehož jsem součástí, je osvobozující.
Zase o něco více jsem pochopil, že se musím osvobodit od iluze, že např. taková zkušenost, jakou udělali účastníci výletu, musí změnit jejich postoje. Evidentně nemusí. Dokonce ani dobro a pravda nemusí zvítězit, jak říká režisér na základě vlastní zkušenosti při tvorbě filmu. Naučit se žít s touto možností nabízí, alespoň pro mě, pevnější základ pro naději. Naději spatřuji v daném kontextu v odvaze udělat pro svobodu to, co je v mých silách.
Povzbuzuji všechny, aby se šli na film podívat. Dobrou přípravou může být zmíněná debata po filmu, kterou vysílala Česká televize.
Autor je katolický kněz, teolog, dominikán a garant platformy Dominikánská 8.

Seznamka


